[249r]číslo strany rukopisudne přišel k tomu kostelu, kdežto svatý Amator biskup hřbí, tu se pokloniv. A že veliký déšť v tu dobu šel, do jedné peleše, kteráž nad hrobem svatého Corcodia bieše, všel, aby té noci tu odpočíval.
A když svatý Mamertinus spáti poče, zjevilo se jemu jedno divné viděnie. Vidieše se jemu, že jeden muž přišed přede dřvi té peleše, poče zváti svatého Corcodia, jehožto svaté tělo mrtvo ležieše v hrobě, a takto řka: Poď na hody, tu ještoť sú se sebrali svatý Peregrin a svatý Amator se mnohými svatými biskupy. Jemužto svatý Corcodius z hrobu odpovědě a řka: Nemohu nynie tam jíti, neb mám jednoho hostě, jehožto musím střieci, aby jeho hadové, kteřížto zde bydlé, nezahubili. Tu odpověd ten posel uslyšav, pryč šel a po malém času zase se vrátiv, poče volati a řka: Svatý Corcodiane, vstaň, zóvu tě na hody a pojmi s sebú Viviana, staršieho i mlazšieho, ať svého úřada službu činie, a ostav doma Alexandra, ať tvého hostě střeže. A jakžto ten posel povědě, tak svatý Corcodius ujem za ruku svého hostě Mamertina, v tom vidění jej k těm svatý biskupóm přivedl. Jehožto svatý Amator uzřev, otázal: I koho to sem s sebú vedeš? Svatý Corcodius vece: Svého hostě Mamertina vedu. K tomu svatý Amator vece: Náhle jeho ven vyžeň, nenieť čist, proto s námi zde býti nemóž. A když jeho ven hnáchu, Mamertinus před nimi padna poče s pláčem prositi, aby se nad ním smilovali. Tehda svatý Amator k němu vece: Náhle vstana, jdi k svatému Germanovi a cožť ten káže, to učiň. A jakžto brzo vece, tak svatý Mamertin z toho viděnie se probrav, k svatému Germanu upřiemo šel a před ním pokorně padna, jemu své viděnie
