[248r]číslo strany rukopisunebeském království viděti. A jakž tu modlitbu brzo dokonala, tak na tom miestě klečieci duši pustila. To jejie tovařiška uzřevši, žalostivě poče plakati, nemajíc své panie živa čím pochovati. Tehda ten muž Literius ctný, jenž s nimi na cestě bieše mluvil, to uzřev biřicí po všem městě volati kázal, aby se všickni sendúc své[169]své] KNM III D 44 má siré pútničky tělo pochovali, jakžto se i stalo. Lidé se sšedše, s velikú ctí pochovali. A jejie tovařiška málo časóv po nie pobyvši, bohu se dostala. Amen.
Svatého Lupa
Svatý Lupus z národa králového byl. Jehožto svaté mravy kanovníci senovského kostela seznavše, jeho arcibiskupem učinili. A když jednoho času spoře své sbožie rozdal a zatiem mnoho hostí k sobě pozval, na těch hodech vína se nedostalo. Tehda svatý Lupus pozvav jednoho svého sluhy, k němu vece: Věř s pravým srdcem, že ten milý hospodin, jenžto krmí ptáčky i všeliký národ, náš nedostatek nahradí! A jakžto vece, tak posel předeň vstúpiv, vece: Otče svatý, kam víno kážeš dieti, ješto před vraty tvé milosti jest přivezeno? To svatý Lupus uslyšav, bohu chválu vzdal.
Jeden čas také uslyšav svatý Lupus, ano o něm jedni lidé závistiví zle mluvie. Propověděl a řka: Nemají s právem škoditi cizie řeči těm, ješto před bohem nevinni sú. Když také jedněch časóv král francský Klotarius na svatého Lupa se rozhněvav, jeho z svých vlastí velikým hněvem zahnal, tehda po mnohých časiech senovského města měšťané zaň krále počechu prositi, aby jeho zase navrátil. K tomu král dobrotivě odpověděv, poň poslati kázal. A když se svatý Lupus
