[246r]číslo strany rukopisupotupil, proněžto od svého otce velikú nenávist trpěl.
A když jemu otec často řiekal: Proč se našim modlám nemodlíš? Prvé ty sám umři, než bychom my v tvém bludu uvaleni všickni byli! To svatý Savinian uslyšav, tajně odtad běžal a do jednoho města, jemužto Krezma dějí, přišel. A když byl u té řeky, jiežto Sekana dějí, tu požádal na bohu svatého křtu a na tom uslyšán. Tu inhed svatý křest přijal. V tu hodinu hlas od boha přišel a řka: Tos již nalezl, jehožtos dávno s prací žádal. To uslyšav svatý Savinian, hól v zemi vtekl a tu, jakž se bohu pomodlil, tak inhed ta huol ratolesti pustivši od sebe, vzkvetla. Pro kterýžto div tisíc a osm ke stu pohanóv v Jezukrista uvěřili.
Ty noviny ciesař Aurelianus uslyšav, své rytieřstvo, aby jej jmúc, přivedli, poslal. Kteřížto k němu přišedše, na modlitbách jej nalezše, s ním se spolu bohu pomodlili. A když z té modlitby vstal, tehda jemu ti rytieři řekli: Ciesař tebe žádá viděti. S nimižto když pokorně před ciesaře šel a modlám diáblovým modliti se nechtěl, kázal jeho ciesař svázati a železnými závorami bíti. K němužto svatý Savinianus vece: Připrav muky, jakéž chceš! Tehda jeho kázal ciesař prostřed města na jedné lavici připraviti a pod ním oheň skropujíc olejem, aby lépe hořal, učiniti. A když na to ciesař, an se, prostřed ohně stoje, bohu modlí, hlédáše, tomu se podiviv, vece: Zlá zvěři, nemáš na tom dosti, žes tyto siré duše oblúdil, ještě se na to snažíš, aby i nás svými čáry oblúdil! K němužto svatý Savinianus vece: Ještě mnoho
