sta[243v]číslo strany rukopisurosta ciesařóv uslyšav, kázal jemu hlavu stieti.
V tu dobu jeden mezi ně vstúpě, zavola a řka: Křesťan sem. A tomu také inhed hlava sťata. Tehda křesťané nevědúce, kterak jemu dějí, jemu jméno vzděli Přispořený. To jest českým obyčejem řečeno Sbožný. Ta těla křesťané pochopivše, pochovali. To pohané zvěděvše, na potupu viery křesťanské, když ta těla vykopati chtěli, diáblovým ohromením sú posedeni. Dálo se to po božím narození dvě stě osmdesát sedmé léto. Amen.
Život svatého Jiljie
Svatý Jiljí z města Athenis z králového rodu pošel a inhed zmladi k učení dán, v kterémžto učení nad jiné prospěl. A když jednú do kostela jdieše, jeden nemocný na ulici ležal, almužny u svatého Jiljie prosil, a on jemu inhed svú sukni dal, a jakž se v tu sukni ten nemocný oblékl, tak inhed zdráv byl. Jednú také když z kostela svatý Jiljí jdieše, potka jeho jeden muž, jehož had bieše velmi uštípl. A jakž svatý Jiljí zaň bohu se pomodlil, tak inhed ten jed zapudil a ten muž zdráv byl. Z jednoho také člověka, an v kostele mezi lidmi volá, běsa vypudil. A když otec jeho i mátě umřeli, všecko sbožie pro bóh chudým rozdal, a sám boje se světské chvály, zamysli odtad pryč jíti. A když tak na břeh moře pojide, uzře, ano koráb s mnohými lidmi pro velikú búři na moři tápá. To uzřev svatý Jiljí, za ně se bohu pomodlil a inhed ta búře přestala a oni zdrávi k břehu boha chváléc připluli. A tu uslyševše, že svatý Jiljí do Říma myslí,
