[245v]číslo strany rukopisua odtad domóv jeda, jednomu zlámanému zdravie uprosil. A když se do svého kláštera vrátil, ty jisté dveře cyprešové na břehu ležíce nalezl, z toho boha pochválil, že je bez přiekazy ráčil zachovati, a tu na čest kostelu dveře u svého kostela zavěsiti kázal. Potom svatého ducha zjevením svú smrt zvěděv, boha[166]boha] in margine t. boží tělo přijem a zase bratřím boha prositi kázal, duši pustil. A ta duše s anjelskými piesněmi do nebes slavně vznesena. Dálo se to po božiem narození etc. Amen.
Svatého Saviniana
Svatý Savinianus a svatá Savina, sestra jeho, měli jsú otce pohana, jemužto jméno bylo Savin. Byl muž múdrý a rodu znamenitého. S první ženú měl syna Saviniana a s druhú Savinu dceru. A když se Savinianovi, jeho synu, událo čísti to jemu, ješto David prorok v žaltáři píše a řka: Pokrop mne, hospodine, yzopem a očištěn budu, umyješ mě a nad sněžnú bělost běl budu. To slovo božie silně na mysl vezma, poče s velikú žádostí tomu slovu rozoměti chtieti, proněžto zavřev se v svém pokoji, v žíni na popele ležal, sobě tak řka v srdci: Radějí chci umřieti, než bych tomu slovu neurozoměl. V tu dobu se anjel jemu zjevil a řka: Nezahubuj sebe na smrt. Věz to, že si nalezl milost u hospodina. A jakž se brzo pokřtíš, inhed bělejí než snieh budeš. A tehdy porozumieš tomu slovu, jemužto nynie porozuměti žádáš. To anjel řek, s očí jemu zmizal a svatý Savinianus u velikém obveselení diáblových modl se odřekl a pohanskú vieru
