[214r]číslo strany rukopisuskrze božie milost u věčném pokoji přebývajte. A to řek, duši pustil.
To také svatý Dominik v obyčeji měl, že když božie tělo na mši zdvíhajíc, uzřel, v takém náboženství v něm srdce ječalo, jakžto by teprv narodilého z matky Marie Jezukrista živa viděl, proněžto mnoho časóv s jinými lidmi mše poslúchati nechtěl. Na loži řiedko spal, ale když jeho sen trápil, před oltářem leckdes podřiemal. Zvláště se o něm píše, že na každú noc jedniem řetězem třikrát ukrutně se bil. Najprvé za se, druhé za vše hřiešné a třetie za vše duše, ješto v kázni božie v očistci sú.
A když se tak svatý Dominik na modlitbách mnoho trudil, jeden čas v noci uzře jednoho bratra, an se po kóře myče. Jemužto svatý Dominik, mně by bratr byl, rukú poče kývati, aby na pokoj spat šel, ten zlý bratr, jako posmievaje se, takež rukú poče odkývati. Tehda svatý Dominik, chtě zvěděti, který by to tak neposlušný bratr byl, svieci zažehl, jemu v oči vzezřel a inhed, že diábel jest, poznal, jemužto poče porokovati a řka: Proč mi, diáble, překážieš? K němuž to diábel vece: Proč ty, brž sa duchovný, proti svému ustavení v tu hodinu v klášteře mluvíš? K tomu svatý Dominik vece: Mistr sem zákona tohoto, protož mohu, když chci, mluviti, ale tě, diáble, zaklínaji otcem, synem, svatým duchem, aby mi pravdu pověděl, což tebe budu tázati. Najprvé tebe tieži, z čeho bratří v kóře najviece pokúšieš. Diábel odpovědě: Dávám jim lenost, aby na boží službu pozdě přichodili. A když tu sú, činím jim mrzkost, aby odtad brzo vyšli, a tu když by se měli
