[212r]číslo strany rukopisuzdravie. A to řekši, ukázala jemu rúcha kroj predikátorového a zvláště škapléř a řkúc: Tak chci, abyste v takém kroji chodili. V třetí den ráno, ano svatý Dominik, jenž bieše všeckno to viděnie, na modlitbách sa, v tu hodinu viděl, k mistru Reginaldovi přišed, jeho zdráva nalezl. A tu sobě to viděnie spolu pověděvše, mistr Reginaldus zákon predikátorový přijal. A ten se jest najprvní, jakž svatá královna kázala, v škapléř oblekl, neb dřieve predikátoři jako duchovní kanovníci v komžiech chodili. Potom ten mistr Reginaldus v rozličných zemiech a zvláště u Paříži svatý život veda a slovo božie káže umřel. Skrze něhožto hospodin rozličným nemocným a hřiešným velikú milost činí až do dnešnieho dne.
Jednoho také času kardinálóv Štefanóv z nové Fossy synovec na koni u přiekop upadl a tu hlavu slomil. K němužto jeho matka přiběhši, žalostivým hlasem křičala. V tu dobu svatý Dominik tehdy v Římě sa, šel tam, zaň se bohu pomodlil a toho mrtvého vzkřiesiv, mateři živa vrátil. Těch také dní v Římě u svatého Sixta, tu kdežto i dnes predikátorové klášter mají, svatý Dominik a s ním čtyřidceti bratróv, za stuol sediece, po malém kusu chleba mezi sobú rozdělili, viece v domu chleba nic nemajíc. V tu dobu vnidešta dva podobná jinochy, do refektora v svých pláštích chleba bielého spoře, a tu před svatým Dominikem ten chléb položivše, ven vyšli. Po nich brzo vyšedše, inhed jich nenalezli, ani kto kdy potom vzvěděl, kto sú a odkad sú. V tu dobu
