[189v]číslo strany rukopisuopět na stolici posadichu. Tehda král poče ho tázati, kteraké by jemu jméno bylo, z které by vlasti byl. Křištofor odpověděl: Prvé, než sem se křtil, řiekali mi Reprobus, ale již mi Křištofor dějí. K tomu král vece: Bláznivés sobě jméno vzděl od toho ukřižovaného, jenž ani sobě pomohl, ani tobě pomocen bude. A protož, nemúdrý člověče, proč se našim bohóm nemodlíš? K němužto Křištofor vece: Dobřetě, králi, vzděno jmě Daganus, nebo si pravá smrt tohoto světa a tovařiš diáblóv a tvoji bohové lidskými řemesly sú děláni. Král k němu vece: Mezi zvěří si vzchován a neumieš ani móžeš jako nemúdrá zvěř, jedno o neznámých věcech s lidmi mluviti, proněžto radímť tobě, přistup k našie vieře, dojdeš s mú pomocí veliké cti. Pakli toho nechceš učiniti, s velikú trýzní sendeš. A když svatý Křištofor po jeho řeči postúpiti nechtěl, do žaláře jej vésti kázal a oněm všem rytieřóm hlavy stieti.
V tu dobu král s ním v žaláři dvě panně zavřel. Jedné řiekali Nicea a druhé Akvilina, jimažto bieše slíbil řka: Připravíte li jeho k které nesličnosti, chciť vás dobře obdarovati. V ta doba svatý Křištofor na modlitbu se oddal a potom na tě se dievce ozřev, otáza a řka: Proč sta sem uvedeně? Tehda v tvář krásnú jemu vzezřevše, užasly se i vecešta: Smiluj se nad námi, sluho božie, nauč nás, abychom v tvého boha uvěřily. To uslyšav král, tě dievce před [se]text doplněný editorem přivésti kázal i řekl jim: Nemúdřie dievce, i kterak ste se s pravé cesty svésti přepustily! Přisáhám skrze mé bohy, nevzdáte li oběti našim bohóm, že zlú smrtí sendeta. Oně
