[162r]číslo strany rukopisuZvěděv, že Vít opat v Uhřiech bieše, své posly poň a po jeho bratří poslal, aby se zase do svého kláštera vrátili. Tu se vrátivše, kniežetem ctně do kláštera uvedeni a což sú dřieve nedostatkóv trpěli, to sú skrze svatého Prokopa prosbu všeho dobrého dosti potom měli, bohu mnoho časóv slúžili a jeho milosti se dostali, s nímžto přebývají na věky věkóm. Amen.
Život svaté Margarety
Svatý život, jenžto sú vedli rozliční světí, snažně bohu slúžiece, svú krev pro vieru prolévajíc, dává nám veliký příklad i ponúcenie k dobrým skutkóm. Neb když znamenáme, kterak sú se na světě strastně obcházeli, musilo by srdce rozpáčené býti, by se někdy nerozpomanulo a k náboženství se nezažhlo. A také to jich svatého života pamatovánie činí nám v srdci zvláštnie zahanbenie. Neb když se na to rozmyslíme, že sú byli lidé jako i my, křehcí jako i my, avšak sú vítězsky hospodinu slúžili, nám veliký příklad ostavili. Mezi nimižto nás najviece zahanbuje život svatých panen. Ty sú byly některé mladé králevničky, rozkošné panny, avšak sú přemile trpěly krve prolitie pro milého Jezukrista. O tom mluví svatý Řehoř u vykládaní[eh]vykládaní] wykladanye svatého čtenie o desieti pannách, takto řka: I co řkú mužie bradatí, mužského srdce silní, co řkú v den súdný, která jich omluva bude, jíž[118]jíž] nadepsáno kteříž na světě pro bóh nic trpěti nechtie a vidúce tak rozkošné panny silným srdcem na smrt pro vieru jdúce? Z těch panen byla jedna svatá Margareta rodu vysokého, dci jednoho patriarchy pohanského, jemužto Teodozius řiekali, z města Antiochie. Ta když v svém dětinství
