[167r]číslo strany rukopisuchot tebe žalostivě pyčíce. Však si se před námi tajil, často sú naše sluhy tobě veliké přiekořizny činili. Kés nám toho kdy požaloval, ale všes pokorně trpěl. A tak plačíci, jeho tvář k svéj tvář nazdvihajíci celováše. V některú dobu na lidi se ozřieci, plačtivě mluvieše a řkúc: É, plačte se mnú všickni, tak žalostivú matkú mě vidúce. Měla sem jeho sedmnádcte let v svém domu, i neznala sem jeho, naliť byl mój předrahý syn. V ta doba také jeho chot přiběhši, hroznými slzami plačíci, na jeho svatém tělu padši i poče žalostivě mluviti a řkúc: Ó, přemilá má útěcho, s námis bydlil a sebús nás nikda neutěšil. Podlé toho s nimi vešken lid plakáše. Tehda otec svatý papež s ciesařoma na krásně připravených nosidlách tělo svaté položivše, prostřed města postavivše, po vše město poslachu, aby volali a řkúc: Nalezen jest boží člověk, jehožto smy všickni hledali. V ten čas se všech stran lidé poběhú a kteříž jeho nemocní se dotkli, slepí, chromí, malomocní, ti inhed uzdraveni byli. Ty divy oba ciesaře vidúce, sama s svatým otcem papežem nosidla na se vzdvihše, kázašta ciesaře penieze zlaté i střiebrné na vše strany sypati, aby tak s menším davem do kostela dojíti mohli. Však lidé peněz nic netbajíc, k svatého Allexie tělu vždy se dáviechu, tak že jedva pro lidský dav v kostel svatého Bonifacie přijdú. A tu pod stráží za sedm dní to svaté tělo schovali, tu kdežto i dnes hospodin skrze jeho svatost s rozličnými lidmi velikú milost činí. Amen.