[163r]číslo strany rukopisurozhněvav se Olibrius, kázal ji v temný žalář vsaditi. Tu slušie každému člověku znamenati, kterak ten smysl viděnie mnoho zlého duši činí. O tom praví svatý Augustin: Nestydlivé oko nestydlivého jest srdce zlý posel. By byl Olibrius na tu svatú děvečku nevezřel, nebyl by tak u veliké hřiechy vstúpil. Nazajtřie Olibrius kázal ji z žaláře vyvésti a před sebú postaviti, tu k nie povědě a řka: Ješitného zámysla dievko, smiluj se nad svú lepotú, modl se našim bohóm a staneť se dobře. K tomu svatá dievka odpovědě: Tomu se modlím, jehožto se všeckna stvořenie bojie. K tomu Olibrius vece: Neuposlúcháš li mne, kážiť tvój život nemilostivě dráti. Svatá dievka odpovědě: Mój milý Ježíš pro mě na kříži ráčil trpěti a já se také proň nestrachuji umřieti. Tehda jí káza Olibrius ruce szadu svázavše, provaz přes hřadu převrhše, vysoko vztáhnúc, brzci dolóv spúštěti a tak trudně rozražovati. Potom ji kázal metlami bíti a železnými hřebeny dráti jejie svatý život, tak že jejie[ej]jejie] geho svatá řebra prostřed tekúcie krve prohlédáchu. Tu stáše mnoho lidí, plačíc a jejie krásy litujíc. Někteří k nie takto mluviechu: Ó, překrásná dievko, kterak jest na tě nynie žalostivé hlédanie, smiluj se asa sama již na sobú, uvěř v naše bohy, ať tě živie. Jimžto ona odpovědě: Ó, kterak mi zle radíte, neb tohoto neviete, že mého tělesenstvie utrpenie jest mé duše v nebesa povýšenie. V tu dobu na Olibria vzezřevši, k němu vece: Ó, nestydlivý, ó, nevinné krve nesytý, nad mým tělcem moc máš, ale duši mú hospodin chová. V tu hodinu Olibrius poče pláštěm svoji oči zastierati, ne[163v]číslo strany rukopisumoha