[106r]číslo strany rukopisuA když svatý Ambrož byl několiko let vstáři, uznamenav, ano matka jeho a sestra nábožná u mše ruce knězi celuje, často ruky sestře podada, k nie promluvieše: Příde to k tomu, že ty mi také ruku celovati budeš. Ale ona, co robě mluvilo, nic netbala. Potom svatý Ambrož v umění i v múdrosti tak prospěl, že jemu ciesař Valentin úřady nad rozličnými vlastmi poručil. A když jednoho času do Mediolána přijel, nalezl, ano se o volenie biskupa kacieři s křesťany vadie, chtiec každá strana po své vóli biskupa zvoliti. Tehda uslyšán jest jeden hlas dietěcí a takto řkúc: Ambrože biskupa volte. To všecka obec uslyševši, tomu hlasu sú povolili a sobě svatého Ambrože za biskupa přijeli. To svatý Ambrož znamenav, toho rozličnými cestami pokusil, kterak by se biskupového úřada zbavil, až naposledy, když jinak učiniti nemohl, u puol noci z města utekl. A v túž dobu za to maje, by daleko od města zašel, ráno zjitra před branú jeho nalezli. A tu jeho pochopivše, bezděky do města uvedli. Potom když po třech letech biskupem sa, do Říma jel, sestra jeho, dievka blažená, ruku jemu pocelovala. Tomu se svatý Ambrož zasmiev vece: Aj toť, ruku mi celuješ, jakožť sem zmladu řiekal. Pěnie a pořád mediolánského kostela najprvé svatý Ambrož ustavil.
Jednoho také času, když svatý Ambrož slovo božie kázáše, jeden kacieř velmi svaté vieře protivný uzřel, ano anjel jemu všecka slova, jakž jest kázal od slova do slova v ucho šeptáše. Proněžto se inhed ten kacieř na vieru obrátil. Jeden
