slúžiec, nebesóm se dostali. Někteří na púšti mnoho let bydléce, vodu pijíc, štěvík a planá jablka jedúc, v skalách a na púhých jeskyniech se kryjíc, bohu se snažně modlili. Někteří se postili, sušili i tak svój život ztrudili. Někteří púti činiec, nahýma kolenoma i ve dne i v noci klekajíc, v žíni chodiec, na zemi, na dešťkách, na kamení v noci léhajíc, popel na hlavu sypíc, řetězy se po nahém tělu tepúc, tohoto světa protivenství a diáblovým pokušením silně se brániec, svému tělesenství nepovolujíc, pokojně v své tichosti s svými bližními přebývajíc. Ti sú zvláště bohem darováni, že sú synové boží nazváni. A jakž praví svatý Pavel apoštol: Když synové sú, tehda také dědici sú. O těch praví ve Čtení Ježíš: Blažení sú pokojní, neb synové boží budú nazváni.
Sedmí a poslední, ješto nebeské dědičstvie držie, neb jim jest darem dáno. To sú svaté panny, o jichžto duostojenství svatý Ambrož píše a takto řka: Kto jest ten, jenž by mohl výbornější i krašší stav pomysliti, než jest svatých panen, ješto sú čistotu slíbivše, anjelským činem bohu slúžily. Ty děvičky syn boží jako své milé zvolenice miluje a každá z těch se sveličiti móž a řkúc: Vždy sem čistá dievka, avšak svého chotě, hospodáře přemilého, mám Jezukrista. Protož praví svatý Ambrož, svaté panenstvie vysoko nad anjelský běh vyniká, neb andělé bez tělesného pokušenie v čistotě bydlé, ale svaté panny, v křehkém tělesenství jsúc, však se diáblovému pokušení obraňují. Proněžto v nebesiech z jiných všech svatých znamenitější koruny nositi budú. A jakž svatý Jan v Zjevení píše: Ony jsú zvláště samy, ješto budú před hospodinem novú piesen zpievati a v takém rúše jako sám Ježíš Kristus v nebesiech choditi, kamž koli nebeský
