ano vlk dietě pochopiv, s ním do lesa běží. Do kteréhožto dietěte již rozpáčiv se, k druhému dietěti před se poče chvátati. A zatiem lev přiběhna vzchopě dietě i běže pryč. To svatý Eustachius uzřev, v řece stoje, poče s své hlavy vlasy s velikú žalostí vytrhati, a byl by se utopil, by božie moc nevzbránila. Tehda zatiem jedni pastýři uzřevše, ano lev živé dietě nese, se psy se za ním oddachu. A jakž bóh chtěl, to dietě bez úraza odjechu. V túž také hodinu jedni lidé na druhé straně oříc, vlka od dietěte odkřiknú. A to se jest boží náhodú přihodilo, že i pastýři i oráči z jedné ulice bydlem biechu. Proněžto to dvé krásných dětí vzemše, snažně bliz od sebe chovali.
O tom svatý Eustachius nic nevěděl, ale tak jda po cestě, srdečně pláče, k sobě mluvieše a řka: É, kterak jsem přenešťastný člověk, kam sú se děla léta, v nichžto u veliké cti bydléch, ano se rytieřstvo okolo mne brojí, s nímžto u veliké utěšení beze všech nedostatkóv přebývách. A již sem nebožtík k té sirobě přišel, že nikdiež nic nemám, a tak sem osiřel, že sem i svú hospodyni i své milé dietky šeredně roztratil. Protož, milý hospodine, pomni mi se, žes mi byl řekl: Máš mnoho pokušenie trpěti, jako trpěl svatý Job. A již vizi, že na něčem viece trpím než svatý Job. Nebo svatý Job, ač jest byl sbožie [ztratil]text doplněný editorem[199]ztratil] doplněno podle KNM III D 44, avšak jest měl svój hnój, na němžto sedě odpočívati mohl. A já sem i toho zbaven, on jest měl přátely, ješto sú jeho litovali, a já nešťastný miesto přátel vlky a lvy, ješto sú mi mé děti zjedli. Jemu jest také, hospodine, byla ostavena, ale mně má násilím odjata. Protož, milý hospodine, rač již obleviti, nedopúštěj mých úst nepokorně proti sobě mluviti. Rač mě již v mých strastech utěšiti. To řek
