kmetě. Zlořečený ten den, v němžtos se narodil, aby mi se protivil, neb si mú všicku naději rušil.
A potom opět jedné noci, když Pelagia spáše, přišel diábel a ji ubudiv, k nie vece: Paní Pelagia, co sem kdy tobě zlého učinil! A zdali sem tebe velikým bohatstvím a velikú ctí neokráslil! Pověz mi, prosím tebe, zdali sem tě kdy zamútil. Chci to opraviti a na všem tobě shověti, jediné mne neostávaj, ať proto nebudu u potupu křesťanóm. Tehda svatá Pelagia se požehnavši, na diábla podula. A inhed diábel zmizal. A potom třetí den všecko, což měla, svatá Pelagia prodavši, mezi chudé rozdělila. Po těch časiech v jednu hodinu, v nižto se nižádný nenadál, svatá Pelagia vstavši, tajně pryč zaběhla a na horu Olivetskú přišedši, pústenníkové rúcho mužské na se vzemši, v jedné malé peleši bydlo sobě učinila. A tu bohu u velikém utrpení nábožně mnoho časóv slúžila. A tu mnohým dobrým v známost přišedši, bratr Pelagius jie řiekáchu.
Potom opět po některých časiech jeden nábožný jáhen, sluha toho svatého biskupa do Jeruzaléma na poklonu přišel. Jemužto biskup svatý bieše rozkázal, aby po všech svatých se pokloně jednoho svatého pústenníka jménem Pelagia se doptaje, jeho navštievil a řka: Navštěv jeho, svatýť jest člověk! A když ten jáhen jej navštievil, mně, vždy by muž byla, ona jeho dobře poznala, neb jeho, v světském stavě jsúc, bieše vídala. Ale on jie nepoznal, neb pro jejie strastné bydlo jejie dřevnie krása bieše se v churavú postavu proměnila. K němužto svatá Pelagia vece: Ještě li
