mnohá utěšenie skrze prosbu svatého Jiljie mievali. To uslyšav král Karel, svatého Jiljie prosil, aby ráčil k němu přijíti, jehožto svatý Jiljí prosbu uslyšav, k němu se bral. A když jej král uzřel, milostí jej přijal a podlé sebe jej posadiv i poče s ním o spasenie duše mluviti i o rozličných příběziech, a zvláště vece: Svatý Jiljí, prosím tvé milosti, rač za mě boha prositi, neboť sem se velikého hřiecha dopustil, jehož sem nikdy nezpoviedal, ani jeho tobě pověděti smiem. A když u první neděli, ješto tehdy přišla, svatý Jiljí mši slúže za krále boha prosieše, zjeviv se anjel svatému Jiljí a na oltáři list položil, na němž psáno bieše, že ten hřiech svatého Jiljie modlitbú tomu králi jest odpuštěn, ač se chce viec toho hřiecha uchovati a věrně se zpoviedati. Na konci toho listu psáno bieše, že ktož kolivěk svatého Jiljie za odpuštěnie kterého hřiecha bude prositi a slíbí, že se viec toho nechce dopustiti, jistě toho hřiechu odpuštěnie obdrží. A když svatý Jiljí ten list z oltáře vzal a královi ukázal, a inhed král svój hřiech poznal, před svatým Jiljím pokorně poklekl a rozhřešenie přijal. Odtad svatý Jiljí se ctí se vrátiv u města neumašeského, jednoho kniežete, jenž tehdy bieše umřel, syna vzkřiesil. Po některých časiech bratřím svým o převrácení kláštera od nepřátel předpověděv, do Říma šel a tu listóv dobyv u papeže a dvojie dveře cyprešové, na nichž obrazové svatého Petra a svatého Pavla ryti biechu, u papeže uprosiv, pustiv je do řeky Tiberim, bohu poručil