duší i ty sám skrze mé naučenie svatú vieru přijmeš. To ciesař uslyšav, hněvem božie slovo i jméno zlořečil a nazajtřie svatého Saviniana k soše přiviežíc, se všech stran naň střéleti kázal. Tehda boží mocí ty všickny šípy svatého Saviniana nedoletěvše, u povětří povisly. Nazajtřie k němu ciesař přišed, vece: Kde jest tvój bóh? Proč nepříde, ať by z těchto šípóv pomohl? A jakžto ciesař vece, tak inhed šíp z povětřie ciesařovi v oko uhodil, jej oslepil. Proněžto rozhněvav se ciesař, kázal jej v žalář vsaditi a nazajtřie hlavu stieti.
Tehda svatý Savinian poče hospodina prositi, aby byl přenesen na to miesto, kdežto křtěn, a inhed řetězy se zlámaly, dveře žalářové se otevřely, odtad svatý Savinian skrze všicku stráži bezpečně prošel a na to miesto, kdežto křtěn, přišel. To ciesař uslyšav, rytieřstvo po něm, aby jeho jeli, opět poslal. Kteřížto jeho nalezše, sieci jeho nesměli. Jimžto svatý Savinianus vece: Učiňte nade mnú, co chcete, a mé krve svému ciesaři přineste, ať se jí pomaže, a inhed slepým okem prozří a skrze to boží moc pozná. Tehda oni inhed jemu hlavu stěli a svatý Savinianus svú hlavu svýma rukama zdvihl a bez jedné padesáte kročejí vzdál ji nesl. A ciesař jakž jeho krví oka pomazal, inhed jím viděl. A tu inhed řekl: Zajisté vizi, že jest dobrý a veliký bóh křesťanský. To jedna žena chudá, ješto byla čtyřidceti let slepa, uslyševši, kázala se tam vésti a tu se bohu pomodlivši, inhed prozřela.
A když jeho sestra Savina po vše dni plakáše, prosiec zaň svých
