pravokrevnú, pěnohorkú, kalostudnú aneb vodokrevnú. A někdy buď ze dvú živelú letora třetie. Protož ukráceno řeči, ačť vše nemóž krátce vyloženo býti. A také sú jiná znamenie na lidech, ješto také po těch mohú poznáni býti, jakož dole psáno jest.
Také slušie věděti, že který sě člověk ve zlém řádu počne, neřádný bude. Bude li zlý, vezme zlé skonánie. Také některé lidi jich zlí obyčejové přivodie je ke zlým činóm a ke zlému skončení, jakožto krádež zloděje k oběšení. Aby to pravda byla, jakož praví ono pověděnie: Obyčej jest druhé přirozenie. Také jinde die: Obyčejných věcí jest nesnadno ostati. A opět jinde praví: Čehož třep z novu najde, tiem bude voněti na vetech.
Avšak také dobří lidé zlú smrt berú, ne pro zaslúženie, ale od přirozenie, a některým jest to na spasenie. Protož člověk každý, jsa v dobrém obyčeji, má Boha ústavně prositi za dobré skončenie a za hřiechóv odpuštěnie a za duši spasenie. Neb vedlé rozličného početie aneb urozenie rozličné bývá skončenie: zlé, anebo dobré. A proti tomu všemu nedoukové mluvie, totíš žákovstvo, ti, ješto jim Písmo známo nenie, ani hvězdářské, ani které jiné. A proto jemu odmlúvají, že jeho neumějí ani jemu rozumějí, pakli svatého Písma netbají. Protož vidúc to očitě, že sú živi proti božiemu přikázaní, i proti jeho řeči, i proti jeho čtení.
Znamenajmy rozum Písma a uměnie všelikého, že Buoh všemohúcí, otec náš, stvořitel všeho stvořenie, a zvlášče svrchních věcí, jakožto dvanásti svrchu psaných znamení a osmi nebeských okrot a sedmi běhohvězd i všěch jiných věcí, vedlé jich času aby plnily úřady své, Bohem dané, a toho aby nikdy nepřestúpily, ani přerušily, ani proměnily, leč by to sám ráčil proměniti. Neb kterakžkolivěk Buoh dal jest moc tomu všemu, však sobě najvětčí moc ostavil jako mocný
