jmene tvého, neboti dobré jest přěd obličějem svatým tvým.

Ps42,1 Sudi mě, bože, a rozeznaj věc mú z vlasti nesvaté, ot člověka nepravého a lstivého vyprosti mě. Ps42,2 Nebo ty jsi bóh, síla má, proč jsi mě zahnal a proč smúcen choźu, když mučí mě nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlost tvú a pravdu tvú, oně sta mě přivedle i dovedle na horu svatú tvú a v stany tvé. Ps42,4 I vendu k oltáři božiemu a k bohu mému, jenž těší mladost mú. Zpoviedaju sě tobě v húslech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč jsi smutna, dušě má, a proč smucuješ mě? Úfaj u bóh, nebo ješče vzpoviedaju sě jemu, spasitel obličějě mého a bóh mój.

CantIs38,10 Jáz sem řekl prostřěd dnóv mých: „Pójdu k vratóm pekelným, hledách zbytka let mých.“ CantIs38,11 Řěch: „Neuzři hospodina boha v zemi živých, neuzřu člověka viec a přěbývajúcieho u pokoji. CantIs38,12 Pokolenie mé otjato jest i svinuto jest ote mne jako stanové pastýřoví. Otřězán jest jako [ot]text doplněný editorem[829]ot] a lat. tkadlicě život mój, když ješče snováchu mě, otřězal mě, ot jutra až do večera dokonáš mě. CantIs38,13 Nadějiech sě až do jitra, jako lev, tak zetřěl vše kosti mé, ot jutra až do večera dokonáš mě. CantIs38,14 Jako ptáčě vlastovičie, tak vzvolaju, vzmyšľu jako holubicě. Ztenčěle sta oči moji, hlédajúce na výsost. Hospodine, násilé tirṕu, otpověz za mě. CantIs38,15 Čso řku tobě nebo čso otpovie mi, když sem sám učinil? Rozpomanu tobě všěcka léta má v hořkosti dušě mé. CantIs38,16 Hospodine, ač tak živu býti jest a v těchto život duchu mého, potreskceš mě a obživíš mě. CantIs38,17 Toti, u pokoju hořkost má přěhořká. Ale ty vyprostil jsi dušu mú, aby nezhynula, zavirhl jsi za chřbet tvój všěcky hřiechy mé. CantIs38,18 Nebo peklo nezpoviedati sě bude tobě ani smirt chváliti tebe bude ani dočekajú, již schodie v jezero, pravdy tvé. CantIs38,19 Živý, živý on zpoviedati sě bude tobě, jako i jáz dnes, otec synóm známu učiní pravdu tvú. CantIs38,20 Hospodine, spasena mě učiň a chvály našě vzezpievámy po všě dni života našeho v domu hospodinově.“