vlastem, zamúcenie hlavy v ľudech. Ps43,16 Cělý den hanba má proti mně jest a uhaňenie obličějě mého přikrylo mě, Ps43,17 ot hlasu rúhotného a omluvného, ot obličijě nepřietelského a nenávistného. Ps43,18 To všecko přišlo na ny, ni zapomanuli smy tebe a neprávě nečinili smy v ustaveňú tvém. Ps43,19 I neotešlo za sě sirdce naše i chybil si sě stezek našich ot cěsty tvé. Ps43,20 Nebo si položil ny u miestě žalostivém a přikryl ny stieň smirtedlný. Ps43,21 Ač sme zapomanuli jmě boha našeho, ač sme rozprostřěli rucě naši k bohu jinému, Ps43,22 však bóh vzdobývá toho, [nebo]text doplněný editorem[701]nebo] enim lat. on zná tajenstvie sirdcě. Nebo pro tě mirtvie ny cělý den, cěňeni jsmy jako ovcě k zabití. Ps43,23 Vstaň, proč zasypuješ, hospodine? Vstaň a nezaspíš do koncě. Ps43,24 Proč obličěj tvój otvracuješ, zapomínáš nedostatka našeho a smutkóv našich? Ps43,25 Nebo ponížena jest u prachu dušě našě, spekl sě jest v zemi břuch náš. Ps43,26 Vstaň, hospodine, pomozi nám i vykupi ny pro jmě tvé.

Ps44,1 Ps44,2 Vypustilo sirdce mé slovo dobré, řku jáz skutky mé královi. Jazyk mój trest múdrého pisce náhle pisajúcieho. Ps44,3 Krásný tvářú nad syny člověčími, rozlita jest milost na rtech tvých, protož požehnal tebe bóh na věky. Ps44,4 Paši sě mečem tvým po bedru tvú přěsilně. Ps44,5 Tváří tvú a krasú tvú snaž sě, prospěšně pojdi i kraluj, pro vieru a tichost a pravedlnost, i přivede tě divně pravicě tvá. Ps44,6 Šípové tvoji ostří, ľudie pod tě padnú, v sirdcě nepřátel králových. Ps44,7 Stolec tvój, bože, na věky věkóm, prut na opravenie prut královstvie tvého. Ps44,8 Miloval si pravedlnost a nenáviděl jsi nepravedlnosti, proto zmazal tě bóh, bóh tvój, olejem radosti nad družinu tvú. Ps44,9 Myrra a krópě a kassia ot rúcha tvého, ot domóv slovutných, s nich kochaly tě Ps44,10 dcery králové ve čsti tvéj. Stála královna na pravici tvéj v rúšě pozlaceném, obklíčena proměnú. Ps44,11 Slyš, dci, a vezři i nakloň ucho tvé i zapoměň ľudu