když uzří múdré mrúce, spolu nemúdrý i blázn sendú. I ostavie cizím sbožie své Ps48,12 a rovové jich domové jich na věky, stanové jich ot rodu do rodu, nazvali jména svá v zemiech jich. Ps48,13 Člověk, když ve čsti bieše, nerozoměl, přirovnán jest k skotu nemúdrému a podoben učiňen jest jim. Ps48,14 Ta cěsta jich vražda jim a potom v ustech svých smílijú. Ps48,15 Jako ovcě u pekle položeni jsú, smirt spase jě. I vládnú jimi pravedlní z jutra a pomoc jich ostará sě u pekle ot slávy jich. Ps48,16 Všakož bóh vykúpí dušu mú z ruky pekelné, když vezme mě. Ps48,17 Neboj sě, když bohat učiňen bude člověk a když rozmnožena bude sláva domu jeho. Ps48,18 Nebo kdyžti sende, nevezmeť všeho, niti stúpí s ním sláva jeho. Ps48,19 Nebo dušě jeho v životě jeho bude blažena, vzpoviedati sě bude tobě, když dobřě učiníš jemu. Ps48,20 Vende až do národóv otcóv svých, až na věky neuzří světla. Ps48,21 A člověk, když ve čsti bieše, neurozoměl, přirovnán jest k skotu nemúdrému a podoben učiňen jest jim.

Ps49,1 Bóh bohový hospodin mluvil jest i pozval země ote vzchoda sluncě až do západa, Ps49,2 z Siona tvář krásy jeho. Ps49,3 Bóh náš zjěvně příde, bóh náš, a nepřěmilčí. Oheň přid ním sě zažže a okolo ňeho búřě mocná. Ps49,4 Přivolal nebe svirchu a zemi k rozeznáňú ľuda svého. Ps49,5 Sbeřte jemu svaté jeho, jižto řiedie úpravu jeho v ofěřě. Ps49,6 I vzvěstují nebesa pravednost jeho, nebo bóh súdce jest. Ps49,7 „Slyši, ľude  mój, i vzmluvi Israhelovi i posvědči tobě, bóh, bóh tvój jáz jsem. Ps49,8 Ne v ofěřě tvéj vlaju tobě, ale vzdviži tvé přěde mnú jsú vešdy. Ps49,9 Nepřijmu z domu tvého telat ani z stáda tvého kozlóv, Ps49,10 nebo má jsú všěcka zvieřata lesná, skot na horách a volové. Ps49,11 Poznal sem všecko ptačstvo nebeské a krása rolská se mnú jest. Ps49,12 Ačti