a viec nebudu.

Ps39,1 Ps39,2 Čakav čakal sem hospodina i přizřěl ke mně. Ps39,3 I uslyšal prosby mé i vyvedl mě z jezera hubenstvie a z bláta škařědstvie. I postavil na opocě nohy mé a opravil chody mé. Ps39,4 I opustil v usta má piesnici novú, chválu bohu našemu. Uzřie mnozí i vzbojie sě i budú úfati v hospodina. Ps39,5 Blažený muž, jehož jest jmě božie nadějě jeho a nezřěl na ješuti a vzteklstvie křivé. Ps39,6 Mnohé jsi učinil ty, hospodine bože mój, divy tvé a u myšlení tvém nenie kto roven tobě. Zvěstoval sem i mluvil sem, rozmnoženi jsú nad číslo. Ps39,7 Ofěřě a obeti nerodil jsi, ale uši svirchoval jsi mně. Za vzvýšu a za hřiech neprosil si, Ps39,8 tehdy řěch: „Toti, jdu.“ Na hlavě knih pisáno jest ote mne, Ps39,9 abych činil vóli tvú, bože mój, chtěl sem a právo tvé prostřěd sirdcě mého. Ps39,10 Zvěstoval sem pravedlnost tvú ve sboru velikém, toti, rtóm mým nebráňu, hospodine, to ty vieš. Ps39,11 Pravedlnosti tvé neskryl sem v sirdcu mém, vieru tvú a spasenie tvého řekl sem. Neskryl sem milosirdie tvého a viery tvé ot věcě velikého. Ps39,12 Ale ty, hospodine, ne daleky čiň milosti tvé ote mne, milosirdie tvé [a pravda tvá]text doplněný editorem[653]a pravda tvá] et veritas tua lat. vešdy sta přijímale mě. Ps39,13 Nebo obklíčilo mě zlé, jehož nenie počet, pochvátily mě nepravedlnosti mé i nemohl sem, abych uzřěl. Rozmnoženy jsú nad vlasy hlavy mé i sirdce mé otstúpilo mne. Ps39,14 Smiluj sě, hospodine, aby vypravil mě, hospodine, ku pomoci méj přizři. Ps39,15 Uhaňeni buďte i zastyďte sě spolu, již hledajú dušě mé, aby otěli ji. Obráceni buďte za sě i zastyďte sě, již chtie zlému mému. Ps39,16 Ať nesú birzo hanbu svú, již mně řiekajú: „Jej, jej!“ Ps39,17 Ať sě radují i veselé nad tobú všicni hledajúce tebe, ať řiekajú vešdy: „Vzveličen buď hospodin,“ již milují spasitele svého. Ps39,18 Ale jáz žebrák jsem a chudý, hospodin snažen jest mne. Pomocník mój i zaslonitel