mój jsi ty, bože mój, nemeškaj.

Ps40,1 Ps40,2 Blažený, jenž smyslí na pracného a na chudého, v den zlý vyprostí jeho hospodin. Ps40,3 Hospodin střěz jeho a vzkřěsi jeho a blažena učini jeho v zemi i nepoddávaj jeho v rucě nepřátel jeho. Ps40,4 Hospodin pomoc přinese jemu na lože bolesti jeho, všicku posteľu jeho obrátil jsi v nemoc jeho. Ps40,5 Jáz jsem řekl: „Hospodine, slituj sě nade mnú, uzdrav duši mú, nebo sem hřěšila tobě.“ Ps40,6 Nepřietelé moji mluvili jsú zlé mně: „Když umře i zhyne jmě jeho?“ Ps40,7 Ač všel, aby viděl, ješuti vzmluvieše, sirdce jeho shromazdilo nepravedlnost sobě. Vyndieše ven i mluvieše Ps40,8 též. Proti mně tytráchu všicni nepřietelé moji, proti mně mysléchu mně zlé. Ps40,9 Slovo nepravé ustavili proti mně: „Čili jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“ Ps40,10 A toti, člověk míru mého, v ňemž sem měl naději, jenž jědieše chleby mé, vzveličil na mě podpiecenie. Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú i vzkřěsi mě, i otplacu jim. Ps40,12 V tom sem poznal, že jsi chtěl mně, nebo nevzveselí sě nepřietel mój nad mě. Ps40,13 Ale mě jsi pro nevinu přijal i potvirdil jsi mne přěd tobú na věky. Ps40,14 Blahoslaven hospodin bóh Israhelóv ot věka až do věka. Staň sě, staň sě.

Ps41,1 Ps41,2 Jakožto žádá jelen k studniciem vodným, tako žádá dušě má k tobě, bože. Ps41,3 Žiezila dušě má k bohu, studnici živéj, kdy přídu i pokážu sě přěd obličějem božím? Ps41,4 Byly jsú mně slzy mé chlebové ve dne i v noci, když řiekajú mně na každý den: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,5 To rozpomanul sem sě i vylil sem v sě dušu mú, nebo minu u miesto stánka divného, až v dóm boží, v hlasu veselé a zpovědi, zvuk kvasícieho. Ps41,6 Proč smútila jsi sě, dušě má, a proč smucuješ mě? Jměj naději u bozě, nebo ješče zpovídaju sě jemu, spasitel obličějě mého Ps41,7 i bóh mój. Ke mně samému dušě má smútila sě jest,