mně, již protivie sě mně neprávě, již nenávidie mne darmo a kývají očima. Ps34,20 Neboti mně vedě mírně mluviechu, a v hněvě zemském mluviece, lsti mysléchu. Ps34,21 A rozšířili jsú na mě usta svá, řekli: „Haj, haj, viděle oči naši.“ Ps34,22 Viděl si, hospodine, nemilčže, hospodine, neotchoď ote mne. Ps34,23 Vstaň i přizři súdu mému, bože mój, a hospodin mój k věci méj. Ps34,24 Sudi mě podlé pravedlnosti mé, hospodine bože mój, ať sě nenaveseľují mně. Ps34,25 Ať nedějú v sirdcích svých: „Haj, haj duši našiej,“ ani dějí: „Slepcěmy jej.“ Ps34,26 Ať sě zahanbie i postydie spolu, již sě těšie zlému mému. Ať sě oblekú v hanbu a v stud, již zlobivě mluvie na mě. Ps34,27 Ať sě veselé i radují, již chtie pravedlnosti méj, ať řkú vešdy: „Vzveličen buď hospodin,“ již chtie míru sluzě jeho. Ps34,28 Ale jazyk mój zmyslí pravedlnost tvú, cělý den chválu tvú.

Ps35,1 Ps35,2 Řekl nepravedlný, aby popestil sám v sobě: „Nenie strachu božieho přěd očima jeho.“ Ps35,3 Nebo lstivě činil přěd ním, aby byla nalezena nepravedlnost jeho k nenávisti. Ps35,4 Slova úst jeho neprávo a lest, nechtěl rozoměti, by dobřě činil. Ps35,5 Nepravedlnost myslil jest na pokoju svém, přistúpil ke všiej cěstě nedobréj, ale zlobi nechtěl nenáviděti. Ps35,6 Hospodine, na nebesiech milosirdie tvé a pravda tvá až do oblakóv. Ps35,7 Pravedlnost tvá jako hory božie, pravda tvá bezden veliká. Ľudi a skot spaseš, hospodine, Ps35,8 jakož jsi rozmnožil milosirdie tvé, bože. Ale synové člověčí v oděňú křídlú tvú budú úfati. Ps35,9 Zpijí sě ot žiznosti domu tvého a potokem rozkoši tvé napojíš jě, Ps35,10 nebo u tebe jest studnicě života a [v ]text doplněný editorem[579]v] in lat.světlosti tvéj uzřímy světlost. Ps35,11 Daj, hospodine, milosirdie tvé vědúcím tebe a pravedlnost tvú těm, již pravého jsú sirdcě. Ps35,12 Nepřichoď mně noha pyšnosti a ruka hřiešníkova nehýbaj mne. Ps35,13 Tu sú letěli všicci, již činie nepravedlnost, vypuščeni jsú, ni jsú mohli státi.

Ps36,1 Neroď záviděti [v ]text doplněný editorem[584]v] in lat. zlobivých ani miluj