jest?“ Ps11,6 „Pro hubenstvie nedostatečných a stonánie chudých juž vstanu,“ praví hospodin. „Položi v spaseňú tvém, věrně skuci v ňem.“ Ps11,7 Mluvenie hospodinovo, mluvenie čisté, střiebro ohňem pokušené, přěpúščáno z země, čiščeno sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, chováš nás i ostřieháš nás ot pokolenie toho na věky. Ps11,9 Okolo nemilostiví chodie, podlé výsosti tvé rozmnožil si syny člověčie. Chvála otci i synu i svatému…

Ps12,1 Dokud, hospodine, zapomínáš mne do skončenie, dokud otvraciješ obličěj svój ote mne? Ps12,2 Jako dlúho položi radu v duši méj, bolest v sirdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudž výší sě nepřietel mój nad mě? Ps12,4 Vezři i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěti oči moji, abych nikdy neusnul v smirti, Ps12,5 aby nikdy neřekl nepřietel mój: „Přěmohl sem proti ňemu.“ Jenž mútie mě, vzveselé sě, ač zamúcen budu, Ps12,6 ale jáz u milosirdí tvém budu mieti naději. Vzveselí sě sirdce mé v spasiteľu tvém, vzpievaju hospodinu, jenž dobré dal mi, i vzpievaju jménu hospodinovu vysokému.

Ps13,1 Řekl nesmyslný na sirdci svém: „Nenie boha.“ Naprizňeni súť i mirzci učiňeni súť v učení svém, nenie, kto by učinil dobré, nenie až na jednoho. Ps13,2 Hospodin s nebes sezřěl na syny ľudské, aby viděl, ač jest rozomný nebo hledajúcí boha. Ps13,3 Všickni stúpili, spolu neužitečni učiňeni súť.