aby neviděl do koncě.“ Ps9,33 Vstaň, hospodine bože mój, i vzvýšena buď ruka tvá a nezapomínaj chudých. Ps9,34 Pročti vzbudil nemilostivý boha? Řekl v sirdci svém: „Nevztiežeť.“ Ps9,35 Vidíš, že ty úsilé a bolest znamenáš, aby dal jě v rucě tvoji. Tobě ostaven jest chudý, sirotku ty budeš pomocník. Ps9,36 Zetři rámě hřiešníkovo i zlostného, hledati bude hřiech jeho, i nebude nalezen. Ps9,37 Hospodin bude kralovati na věky i věky věkóm i zhynete, vlasti, z země jeho. Ps9,38 Žádost chudých uslyšal hospodin, připravenie sirdcě jich uslyšalo ucho tvé, Ps9,39 suď sirotku a pokornému, aby nepřiložil viec výšiti sě člověk na zemi. Chvála…

Ps10,1 Ps10,2 V hospodina úfaju, kako řiekáte duši méj: „Přěstěž sě v horu jako vrabec?“ Ps10,3 Nebo todě, hřiešníci natiehli lučišče, upravili šípy v svém v túle, aby střieleli ze tmy pravé sirdcě, Ps10,4 nebo ještos svirchoval, súť zkazili, pravý ale co učinil? Ps10,5 Hospodin v chrámě svatém svém, hospodin na nebi stolec jeho. Oči jeho na chudého zříta, zřiedlnici jeho tiežeta synóv člověčích. Ps10,6 Hospodin tieže pravého a nemilostivého, ale ktož miluje nepravedlnost, nenávidí dušě své. Ps10,7 Dščil na hřiešníky osidla, oheň a síru [a]text doplněný editorem[149]a] et lat. duch vilněný, čiest čiešě jeho. Ps10,8 Nebo pravý hospodin a pravdu jest miloval, rovnost viděl obličěj jeho.

Ps11,1 Ps11,2 Spasena mě učiň, hospodine, nebo sešlo světcu, nebo umenšeny súť pravdy ot synóv člověčích. Ps11,3 Ješuti mluvili súť každý ku bližniemu svému, rty lstivé, v sirdci a sirdcem mluvili sú. Ps11,4 Zatrať, hospodine, rozličné rty lstivé a jazyk zle mluviece. Ps11,5 Již sú řekli: „Jazyk náš rozvelíčiemy, rty našě ot nás jsú. Kto náš hospodin