jich, vzpomanul sě jest, nezapomanul jest volánie chudých. Ps9,14 Smiluj sě nade mnú, hospodine, viz pokoru mú ot nepřátel mých, Ps9,15 jenž výšíš mě ot vrát smirtedlných, abych zvěstoval všěcky chvály tvé v  vratech dcery Sion. Ps9,16 Vzveseli sě v spasiteli tvém. Ustrnuly jsú vlasti u pohynutí, ješto jsú učinily, v osidle v témž, ješto jsú skryly, pochopena jest noha jich. Ps9,17 Poznán bude hospodin, an súdy činí, v skutciech rukú jeho popaden jest hřiešník. Ps9,18 Obraťte sě hřiešníci u peklo, všěcky vlasti, jež zapomínají boha. Ps9,19 Nebo nebude zapomanutie napokon chudého, utirpenie chudých nezhyne napokon. Ps9,20 Vstaň, hospodine, ať sě nepotvirdí člověk, ať sě súdie vlasti přěd tobú. Ps9,21 Ustavi, hospodine, práva nosičě nad nimi, ať vědie vlasti, že ľudie jsú. Ps9,22 A proč, hospodine, zašel si daleko, potřěbuješ u potřěbenství, v smutcě? Ps9,23 Když pýchá nemilostivý, zažžen bude chudý, jati budú všickni v radách, jimiž myslé. Ps9,24 Nebo chválen bude hřiešník v radách dušě své a nepravého blahajú. Ps9,25 Rozřevnil hospodina hřiešník, podlé množstvie hněvu svého, nebude hledati. Ps9,26 Nenie bóh přěd ním, zpirzňeny súť cěsty jeho ve všě časy. Otnošují práva jeho s obličějě jeho, všěm nepřátelóm svým bude panovati. Ps9,27 Nebo řekl v sirdci svém: „Nehnu sě ot pokolenie u pokolenie, bez zlého.“ Ps9,28 Jehož kletvy usta pilna sú a hořkosti a lsti, pod jazykem jeho úsilé a bolest. Ps9,29 Sedí u přípustách s bohatými v tajniciech, aby zabil nevinného. Ps9,30 Oči jeho v chudého zříta, zaléhá v tajně jako lev v jěskyni svéj. Zaléhá, aby tirhl chudým, tirhnúti chudým, když přitirhne jeho. Ps9,31 V osidle svém poníží jeho, nachýlí sě i letí, když bude vlásti chudým. Ps9,32 Nebo řekl v sirdci svém: „Zapomněl jest hospodin, otvrátil obličěj svój,