[79v]číslo strany rukopisuviděti boha, kterýž učinil jej, kterýž jej spasil, kterýž jej oslavil, viděti tvář boha svého, jenž jest svrchované dobré, radost anděluo i všech svatých, kterýžto jistě buoh podlé řeči svatého Řehoře tak jest nestihlý, že andělé, kteříž svú krású sedmkrát slunce převyšují, ustavičně a bez nasycenie v něj žádají patřiti. Opět svatý Augustýn dí: Žádná tam nepovstane zlost, žádná bieda těla, žádná již vuole k hřešení, žádná moc k přikázaní božiech opuštění, ale ve všem radost, ve všem veselé vládnouti bude lidmi s anděly spojenými. Ó, duše má, již si slyšela, jak veliké sú spravedlivých radosti, kterak veliké veselé, kterak veliká jasnost, kterak veliké utěšenie toho svrchovaného města, ó, šťastné utěšenie, ó, utěšená šťastnost viděti svaté a býti s svatými a býti svatému, viděti boha, mieti boha na věky. A dále, bychom na každý den měli muky trpěti, bychom i peklo za dlúhý čas měli snášeti, abychom pána Krista v slávě jeho viděti mohli a svatým jeho přitovařišeni býti, zdali by nebylo hodné trpěti všech věcí tesklivých, abychom takové slávy a takového dobrého účastni býti mohli. A protož duše má od hluku zemských žádostí v súkromost mysli odejme a odtud do skrýše srdce neslušných myšlení hřmoty vyženúce a k opatřenie nebeské vlasti skrze milost vnitřního pokoje pospěšíce. Navraťme se do města nebeského, v němž popsáni smy a za měšťany[hi]měšťany] měſſciany vyhlášeni. Protož jakožto spoluměšťané svatých a domácí boží a jakožto dědicové Kristovi ro[80r]číslo strany rukopisuzvažujme