Marnost[ec]Marnost] Arnoſt nad marnosti a všecky věci marnost, dí Eccleziastes. Poněvadž jako die slavný doktor, svatý Řehoř: Není vzáctnější bohu obět jako milování duší. Protož z rozličných písem církve svaté doktoruo tyto kniežky v jedno sem sebral, aby hříšná duše blúdící skrze tato písma a napomenutie k cestě pravdy a spravedlnosti, odkudž jest jako ovce zahynulá, [49v]číslo strany rukopisudaleko zblúdilá, skrze vdechnutí ducha svatého již od boha zavolána byla a aby člověk hříšný stav vdy poznaje býti nebezpečný, bludný a nečistý, vnitřní bolest přijma k bohu se obrátil, obrátě se pokánie činil a tak na konci aby se všemi svatými život věčný obdržal. Jistě jakož svatý Jan Zlatoustý die: Nyní nájvíce mnohým jako s nimi hrající škodu činí ta marnost nad marností a všecky věci marnost. Tento veršík, kdyby rozum měli ti, kteříž v bohatství a v rozkošech živi sú, na všech stěnách i na rúších svých napsali by, v domu na dveřích a v pruochodích a prvotně v svědomích svých, aby jej vdycky očima vidúce i v srdci drželi. Neboť jistě sú mnohé tvářnosti a mnozí obrazové falešní, kteříž jímají neopatrné, potřebíť jest tehdy, aby na každý den spasitedlný ten veršík při obědě, při večeři i při každém sňatku jedenkaždý bližnímu svému zpíval a když jiný zpívá, rád slyšel, neb je marnost nad marnosti a všecky věci marnost kromě boha milovati a jemu samému slúžiti. To Zlatoustý[ed]Zlatoustý] zlatou. Ale zavrú v sobě tyto kniežky sedm kapitol podlé sedmi dnuo téhodne, tak aby hřiešná duše jsúci zmazaná zvláštní každý den kapitulu jako nové zrcadlo vzala a obličej svój v něm spatřila. První kapitula bude o mrzkosti a bídě člověka. Druhá o hříchu a v jaké skrze hřích upadámy duchovní nedostatky. Třetí o pokání[ee]pokání] pokánije, aby brzo činěno bylo. Čtvrtá o světu, abychom jeho utíkali a v mrzkosti měli. Pátá, abychom padúcí tohoto světa