[73]číslo strany rukopisunež farao, umřel v moři bez dědice. A tak nenie hodno, by pyšní vládli zemi neb ti pro svú pýchu kazí zemi, nechtějíce se pokornú řečí žádnému poddati. A proto že mezi pyšnými vždy muší svárové býti, muší válkami a boji to vždy vésti, skrze které muší se královstvie a země kaziti. Ale tiší a pokorní, ješto jsúc v úřadiech velikých, jsú v nich jako by jich neměli, a proto řídí tiše mocí, a druhdy i prosbami a dobrotivosti, ti jsú hodni, aby na věky panovali v sobě i v plodu. Druhé, pro nespavedlivosti královské a lstivosti krále, jestli že je vede z úmysla vedlé oné řeči: Královstvie přenáší se do královstvie, to pro nespravedlivosti a lstivosti, a proto, aby přenesl Pán Buoh na jiný rod spravedlivější, nedá potomku. Třetie, pro hněv božie, tak když se Pán Buoh rozhněval na Saule krále, dopustil naň i na syna smrt v jednu hodinu, a potom na Nikol, dceru jeho, kterú byl dal Davidovi, že se posmievala Davidovi veselejíciemu se v Pánu Bohu před Archú, tehdy řekl jí Abiatar: Zavřel jest Pán Buoh břicho tvé, aby nevystupoval dědic z tvého břicha na truon židovský. Čtvrté, kdy nenie zvolen z vuole božie, ale z chytrosti lidské a ďábelské, ale zvolený od Pána Boha trvá až na věky v své krvi potomní, vedlé oné řeči Davidovy v druhým žalmu: Ale já sem usazen od něho králem nad horú Sion svatú jeho, i protož Pán řekl jest ke mně: Požádaj ode mne a dám tobě lidi, dědictvie tvého a vladařstvie tvého do konce země. Páté, žádajícím a prosiecím za plod, tak David prosil jest, řka: Pro Davida služebníka tvého neotvracuj tváři Krista tvého a jiné, jako přisíhl jsi Davidovi, řka, že vždy dědice posadím na truon tvój. Šesté, pro hřiechy lidské. Tak podnes