[75]číslo strany rukopisukterak mají vedeni býti z mladosti a chováni. Že najprvé těla jich mají rozkošně chována býti, k rodu lidskému patřícím líbezni byli, neb zalíbenie lidu v uosobě zpevňují děti královské v kralovánie. Druhé, slušie je velmi z mladosti vésti k bázni božie, k službě božie, a aby sami zase prosili Pána Boha, aby je zaléval svú milostí a dary Ducha svatého: jakožto štěpy nové a potom, aby se lidu hodili k spravovánie. Třetie, aby ctili každého, chudého i bohatého, a zvláště otce a matku svú až do své i po jich smrti. Čtvrté, aby byli stydlivé tváři, stydlivého jazyku a aby všady před lidmi báli se, aby neupadli v hanbu a v bláznovstvie, nebo v tý lechkosti, v které děti lechkých lidí upadají. A aby málo mluvili, oči ani sem, ani tam nerozptylovali. Pátý, oděv poctivý, zlatohlavý nebo jiný čistý a nad jiné dvořany čistčí, aby měl střevíce bez špicóv a jiné všecko bez dvornosti, viec lechčí dvořáky a blázniví se potvořují. Neb to na kejkléře[aj]kejkléře] keklerze a na blázny viece slušie, než na královy syny. Šesté, aby latině se učili, neb ohyzdná věc jest král neliterát, neb jest jako sedlák mezi múdrými lidmi. A proto dí Tulius: Blahoslavená země, která se učenými zpravuje; anebo ještě že praví: učené lidi miluji, neb učení lidé jsú zdraví v okrslku světa okrúhlého. Sedmé, aby duokudž otec živ jest, učil se i rytieřským věcem i každé věci, kterú potom má uměti, v radách sedal a vedl se za otce všie dobrotě a vší múdrosti. Osmé, aby za otce nežádal panovati, ani otci překážeti v jeho panstvie, jako Absolon učinil proti Davidovi, otci svému. I proto zabit jest,