[66]číslo strany rukopisusvého královstvie. Páté, svým věrným služebníkóm. Šestá, své králové milé a svým dětem.

Čtyřidcáté druhé, o mluvenie králově dí Aristotileš, že má býti vždycky vážné a múdré a skrovné, neb neopatrné královo mluvenie mnoho sobě nepřátel zpuosobí. Jako Jeroboamovo mluvenie tvrdé, řka: Otec muoj bil jest vás metlami. A já vás budu bíti štírmi a železnými metlami. A proto odstúpilo od něho jedenádcte pokolenie. Neb tak dí Aristotileš v knihách Eticorumcizojazyčný text: Počátek přátelstva jest dobré mluvenie a počátek nepřátelstva jest bláznivé mluvenie.

Čtyřidcáté třetie, po čem se má poznati múdré mluvenie, že po šesti věcech. Najprvé, že jest k zdělánie a žádnému nenie ku pohaněnie. Druhé, že vyslyší až do konce a porozuměje tomu, kam se úmysl chýlí mluvícieho. Teprv k tomu rozumně s koncem dobrým a s pamětí odpoví. Neb dí Šalomún: Viděl li jsi člověka prudkého k mluvenie, rozumněj do něho víc bláznovstvie než múdrost jest sklamati. Třetie, nepronáší li sám na se sobě věci škodlivé, a druhdy múdrost jest sklamati. Jako Samson, když jest klamal před Dalidú, kde jest síla jeho, múdře mluvil jest. Ale když zjevil, o oči přišel jest a potom za blázna mien jest. Kato dí: Nil mentiri nocit.cizojazyčný text Čtvrté, jestli s dobrým rozmyšlením. Páté, jestli s pamětí, s náboženstvím, neb svatý Jakub dí: Jestliže kto mní, že by nábožný byl, neskrocuje jazyku svého, pravda božie v něm nenie. Tak že má člověk z nie mluviti, jako by Pána Boha před očima měl neb mnoho poctivých lidí. Šesté, jestli krátké a že nenie až do tesknosti nebo do ošklivosti.