[322]číslo strany rukopisua svatému Silvestrovi, jeho věrnému služebníku, protože ho od malomocenstvie uzdravil. A také že ciesařské duostojenstvie již nejde z krve ani po rodu, než z volenie výbornější osoby, proto, aby dobré křesťanské se nemeškalo, měl-li by ciesař syna blázna nebo k tomu nezpuosobného. A také že nemá ciesař vzat býti než z německých zemí proto, že Němec nenie jiného obecně než žid křtěný, a oni volali jsú krále, nemáme jedné ciesaře, ale mají silná kniežetstva a z nich má ciesař volen býti, který má všemu světu panovati a všichni židé nekřtění mají pod něho slušeti, kdekoli bydlé po všem světě, a kterak má jich hájiti a daní od nich žádati. To sem položil v mých velikých knihách, ale o městu ciesařském nenie nikdyž podobnějšieho sídla ciesaři než Praha, neb jest město Mohuč nésti silú ciesařskú i lidnost a jest blízko od volencuov, anebo Normberk aneb Řezno, ale Praha najpodobnější.

Volenci ciesařští jest jich sedm kniežat mocných, německých, tři duchovní, totižto kolínský, a ten hned má úřad u ciesaře, že jest kancléř u něho země vlaské. A mohutský, ten jest kancléř u něho Germanie, totiž všech těchto zemí vyších německých, a trýrský, ten jest kancléř země Gallie, jakožto Francské, Anglické etc.cizojazyčný text A čtyři světští. Najprvnější král český, ten jest šenk u ciesaře, druhý falckraf z Rýnu, ten jest nositel meče, knieže saské, jest maršálek před krměmi, a knieže bramburské jest podkomoří. Ti koho volé, ten