od[320]číslo strany rukopisujal manželstvie, která, křičéc na syna králova, se zabila. Prvé oči své vylúpivši, které jemu za dar poslala proto, že ji miloval. I proto Římané nechtěli viece krále mieti žádného, než toliko mistry, kteří nesměli pod hrdlem žádných daruov bráti, ani z jiného než z hrncuov píti.

Mistři, kteří jsú vládli po Tarquinovi až do Julia ciesaře za pět set let, jsú tito mistři: totiž Bruccus, Valerius, Largius, Posthimus, Cincinadus, Cassius, Proculus, Sabius, Manilus, Quinticius, Sempronius, Aurelius, Cornelius, Camelius, Tarquacius, Decius, Fabricius, Genucius, Ditalius, Scipio, Florius, Malius, Metelius, Furius, Aulius, Emilius, Varro, Marcellius, Cartocensorinus, Drusius, Lelius, Scipio, Licinus, Cassinus, Margius, Sylla, Metridetes, Krassius, Cato, Pompejius, Julius, který potom první ciesař byl. A potom počal se řád ciesařský za Julia, a řád papežský od Pána Krista, který od Židuov i královstvie i biskupství i uměnie na křesťany přenesl jest. Ale co jest činěno za Saturna, Eneáše a jiných, nebo za těchto mistruov, bylo by dlúho klásti, to najde latině v mých velikých knihách etc.cizojazyčný text

Královstvie, dnes římskému, panstvie poddaná, totiž papežovi a ciesaři jest pětmezcietma královstvie a králuov mocných, totiž Franské, Anglitské, Hyspanské, Uherské, České, Polské, Dácké, Dalmatské, Croatské, Skotské, Sicilské, Apulské, Hybernské, Catholitské, Castelle, regionis Nubie, Aragonské, Norvietské, Portugalské, Nauarské, Maioritanské, Napolské a diel Cyperského a Konstantinopolského ještě k Římu hledí, neb jest v Římě řecký patriarcha.