[134]číslo strany rukopisushromážděli, nemohúc poznati slepotu srdce svého, aby silněji jsúc ve vší zlosti rozpáleni vpády větších a větších ukrutností upadovali. Ale v nebi Pán, aby věrně jeho krmené se přídržejíce, viece nebyl napájen takovým nápojem hořkosti, kterým nápojem byl jest v čas ponúkanie k zprotivenie svému králi a rodiči, stojíce, anjely oblil jest nevýmluvnú veselostí a ustanovil jest rytieřstvu nebeskému, věrnému a stálému, kniežata nová na stolice vysokosti, aby jich okem všecko zlé vyraženo bylo z srdcí měšťan nebeských, a všecko dobré štípeno bylo v jich myšlenie i v žádostech, každá spurnost protivného reptánie byla ukrocena, řád, pokoj, spravedlnost, svornost. Tak v nebesiech aby byli štípeni, aby všecky trny odešly[44]slovo odešly je vepsáno mezi řádky a moci nebeské, jsúce v svornosti a v pokoji, v poledním světle božského svěcenie, které vždycky plné jest, mohli tiem lépe Pána Boha chváliti, a v jeho svaté milosti jako v zrcadle všecka poznánie viděti a z něho na věky blahoslavenstvie bráti. Třetí, duchy, které stvořil jest Pán Buoh, ač z Písma svatého tak jasně nenalezáváme, však v jistotě Aristotileš právě nám oznamuje, mezi okrslky nebeskými duchy rozumné dvoje [70]číslo strany edicebýti. První, duchové jsú Inteligencie řečené, hajbíc nebi a hvězdami, kterými cestami mají jíti, na každý den orlojem múdrosti božské uloženým, nepochybeným. A druzí jsú duchové lidí znamenitých pohanských, kteříž dějí, že jsú se v bohy obrátili. Jakožto Julius, Augustus, Castor, Hercules a jiní mnozí i ženy i panny, jakožto Venus a Diana, Gorgon a Amfitrik a jiné mnohé, a že tito