křesťanské, za jeho časuov byl svatý Ambrož v Medioláně, doktor převelebný, a svatý Martin v Turoni, tento jest přestěhoval se do Konstantinopolim a učinil prostranstvie v Římě svatému Silvestrovi léta božieho třístého sedmdesátého osmého.

Valens, čtyřidcátý a třetí ciesař, kacíř ariánské viery, tyto zlé věci učinil. Najprvé, Ariána poslúchal. Druhé, mnichy, biskupy, doktory a všecky vysoké lidi pudil, tlačil a jim zlé činil. Mnichy zvláště pudil, aby kápě opustíc i řehuli, vedli boje a ženy pojímali. A kto jsú toho činiti nechtěli, kázal je kyji bíti. Potom Uhři obořivše se na Řím, ciesaře jali a jej upálili léta božieho třístého osmdesátého prvního.

Gratimanus, čtyřidcátý čtvrtý ciesař, počel náramně v Římě modly kaziti, pohany vykořeňovati, ariánské kacíře páliti, křesťanóm širokost a oddechnutí činiti, a když ještě Němci u Řezna nechtěli viery mieti křesťanské, jel mocí a třidceti tisíc Němcuov zahubil jest. A tak v těchto krajích vieru křesťanskú rozmohl jest, kraloval šest let.

Teodosius, čtyřidcátý a pátý ciesař, mnoho dobrého činil v svým životě. Najprvé, Pánu Bohu modlitbu činil a mši poslúchal a nic beze mše slyšenie nechtěl učiniti, řka že najprv má Pán Buoh ctěn býti, pro tyto věci. Najprv, pro veliké své duostojenstvie, kterého nám v Ciesařské Jasnosti udal účastnu býti. Druhé, že nás stvořil. Třetí, že každý den béřem od něho dobrodinstvie a z mnohých teskností vysvobození a odplaty čekáme. Druhé, mnohé posty činil. Třetí, almužny každý den dával, pravie, že