almužna neumenšuje měšce. Potom, když v Tesalonii měšťané jemu zbili v sváru výbornější rytieře, rozhněval se, pět tisíc měšťan zahubiti kázal a když přijel do Mediolánu, svatý Ambrož vyvedl ho z kostela řka: Nenie hodno Tobě na tvář boží hleděti. Potom ciesař pokořil se Pánu Bohu a svatému Ambroži a slíbil, že nemá žádný za jeho ciesařství zhynúti, leč by třidceti dní prvé u vězení byl. A aby za pět let blízko nepřistupoval k oltáři, rozhřešenie vzev, v náboženstvie život skonal jest. A synu Archandiovi Konstantinopolim poručiv, v dobrotě a v trpělivosti umřel jest.
Archadius, čtyřidcátý šestý ciesař, muž múdrý, obránce kostela římského, mocný a věrný, když slyšel, že Atilius, bratr jeho, král uherský, aby Řím měl, obrátil se k Římu dobývání, povstal proti němu a řka: Co Pánu Bohu dáno, to naše nenie. A tak Uhři se zase vrátili, a když jest umřel Atilius, čtyři syny ostaviv. Tehdy jeden králem uherským ostal, totiž Dětmarus, druhý, totiž Otagarus, anglickým, třetie hyspánským, čtvrtý Moravským a Rakúsy, Štýrsky, Carynty, Carnolu až do Berúna měl, tomu řiekali Otagarus Menší.
Teodricus, syn Dětmaruov, když Otagarus přilehl k Berúnu a chtěl Vlaské země i Římu dobývati, tehdy Teodricus, maje pomoc papežovu a kniežat vlaských, jel k němu a bitvu. A porazil jest Otagara i učiněn jest ciesařem a zabil jest Otakara. I dána mu za ženu dcera krále franského