a byl pokoj po všech královstviech. Za něho Žibřid z draky bojoval jest.
Honorius, čtyřidcátý a osmý ciesař, po smrti Theodrikově vstúpil na ciesařstvie z vuole papeže a kniežat Vlaských a seděl jest v Berúně pokojně, maje Moravu, Rakúsy, Štýr, Carynty, Carnolo. Tento nedal žádného zabiti řka: Poněvadž nemohu mrtvého vzkřesiti, také nechci zahubiti. Když které knieže se jemu protivilo, poslal posly sladkých řečí, aby vždy umluvili pokoj, i s dary, vidúc nepřietele dary upokojily, mysl zlú a potom poslové řečí dobrú dovrhli pokoje.
Martianus, čtyřidcátý devátý ciesař, muž múdrý, stavěl Padev a Benátky zdí obehal. Tento silně rozmáhal ciesařstvie a obraňoval kostela římského a vlaskú zemi zhajoval, že žádný před ním viece nerozmáhal, zabit jest zradú léta božieho čtyřstého šedesátého.
Lev, padesátý ciesař, tento všecky pohanské modly spálil jest, umučenie božie vyzdvihl jest a aby žádný na hrobu ani na zemi, ješto by lidé šlapali, umučenie božieho neryl, kto do kostela křesťanského uteče, aby frejd měl. Jedna žena urodila za něho sedm dětí, které uvrhla v bláto, a když ciesaře k tomu přivedli, ciesař kopím páraje mezi nimi, učije, že jedno dietě tak silně se kopí chytilo, že se ho pustiti nechtělo. A toho jest vzal za syna, a že tak múdré bylo, byl za krále po smrti volen, Zeno řečený, ale jiné děti byly zemřely.