den a všecko veliké a široké jsú celek přenáramně.

Oděnie tohoto převelikého krále jest mnohé oděnie. Najprvé, že má hrad nedobytý a zlá věc, zlá nemuož k němu dojíti vedlé oné řeči: Nepřiblížíť se k tobě zlé a žádný bič nepřiblížíť se k tvému stanovišti. A jinde dí: V pokojiť jest ustanoveno miesto tvé. Druhé, hromové miesto pušek. Třetie, hlízy, kterými lúčí na lidi, jsú miesto kulek píšťal. Čtvrté, jest neštěstie a tesknosti, kterými střielí na lidi miesto samostřieluov. Páté, meč a šavle jsú nemoci smrtedlné. Šesté, všecko stvořenie, které připravil jest, a jako písmo dí: V uoděnie oblékl jest na pomstu zlých.

Nepřemoženost tohoto najvyšieho krále jest nepřemoženost z pěti věcí znamenán. Najprvé, síly jeho převeliké, neb v pěsti drží všechen svět. Druhé, neb síla jeho jest nepřemožená, ani jest, kto by se o něho mohl pokusiti. Třetie, neb muož všecko protivné sobě potříti. Čtvrté, neb se otarasoval nebolestí. Páté, neb má v nebi tak silnú čeleď, že každý anjel muož všeckeren svět převrátiti.

Žalář tohoto najvyšieho pána jsú tři žaláři, v kterých tresce zlé. Najprvnějšie tělo naše, v tom zavřel jest duši naši, aby, co zlého trpí, setřel viny milostivě, kteří slibují polepšenie a učiní. Druhý, tvrdší jest očistec, v tom se trescí duše, ješto zlé činily a málo dbaly na Pána Boha a na pokánie. Třetie, peklo, v tom tresce zúfalé, ješto se nechtějí polepšiti, ale že jsú rozličná pekla, jakož snad o nich níže budu klásti.

Nezhřešitedlnost milého Pána Boha jest nezhřešitedlnost, že nemuože v žádným skutku shřešiti pro tři věci. Najprvé, neb hřiech jest z poblúzněnie rozumu, že se jemu zdá zlé lepší, než dobré, ale Pán Buoh nemuož v rozumu poblúditi. Druhé, hřiech jest pro přestúpenie přikázanie vyššieho, ale že Pán Buoh nemá vyšieho nad sebú. I proto, co ráčí, to učiní. Třetie, neb miluje spravedlivost a nemuož žádnému křivdy učiniti a to potud, najjasnější králi, o Pánu Bohu, který byl jest před počátkem světa, o kterém opustil sem na sto kapitol přeužitečných.

Kronika o vyjití světa v svój byt jest kronik, okazujíc počátek světa stvořenie, ačkoli Aristotileš dí, že svět jest od věčnosti a hned, kterak brzo bylo řéci, Pán Buoh jest, tak brzo bylo řéci, svět jest, neb jest od něho pošel jako paprslek od slunce, ale Písmo svaté praví, že jest stvořil jedno po druhým, jakož toho dotknu.

Konec stvořenie světa jest konec, ukazuje, pro které příčiny svět stvořen jest, poněvadž Pán Buoh jeho v ničemž nepotřebuje, že jest to ráčil učiniti pro tři věci. Najprvé, pro svú