I proto má řiekati nesmierná síla božská, nesměrná sláva božská a tak o každé věci.

Sláva neb slavnost převeliká milého Pána Boha jest slavnost, z pěti věcí se nám oznamujíc. Najprvé, že všechen svět naplnil jest oslavu svú, jako v Sanctus spieváme: Pleni sunt celi et terra gloria tua.cizojazyčný text Takú slávu naplnil jest svět, že každá věc, která se nám zdá najhorší, má pro Pána Boha slavně chválena býti, nébrž i ďábel i had i žába, neb každá věc jest k užitku a k kráse světa stvořena. Druhé, neb žádnú chválu naší nemuož v ničemž oslaven býti, neb prvé než jest jeho velebnosti nepřidal k chvále, neb všecky věci prvé v něm jsú byly jako Pán Kristus to připamatuje, a když ho Židé haněli, vzhlédl v nebe, řekl jest: Otče milý, oslaviž mne tu slávu, kterú sem měl před počátkem světa a jinde. Dí písmo: Prvé nežli svět byl jest. Hvězdy denničné chválily jsú mě. Třetie, z množstvie duchuov překrásných anjelských, kteří stojí okolo trůnu božieho vždycky chválíc jeho a nemohú ho počíti chváliti. Čtvrté, neb cokolivěk má nebe nebo země slavnosti, to jest v něm všecko bez nesmiernosti: krása, síla, etc.cizojazyčný text Páté, neb vzláštní slávu má od nás chválen a ctěn býti, totiž klekáním, klaněním, prsy bytím, rukú sepnutím, kterú chvála žádnému nemá býti činěna stvořenie ani od žádného přijímána býti vedlé oné řeči, slávy mé nedám žádnému. Mohú hodní lidé ctěni býti, menšími podobnými chválami.

Všemohúcnost milého Pána Boha