jest sám v sobě všechen a svět nenie jemu miesto, neb jeho neobsíhne, ale jakž jest svět, tak jest také v světě, ale nemístně, neb by se svět zrušil, nevypadne z něho, neb svět nečiní jeho stálého na sobě, ale Pán Buoh činí svět stálý v sobě.

Čas, v kterém byl jest Pán Buoh před počátkem světa, nenie čas pocházející z hýbanie Slunce a Měsíce, neb ještě nebyly jsú, ale věčnost, která jest bez počátku i bez konce, v které věčnosti Pán Buoh má vždycky týž byt, túž mladost, též zdraví, též panstvie přesahuje všecky věky i časy i národy, kteří v časech pomíjejí, ale Pán Buoh na věky stojí i panstvie jeho.

Nebolestivost milého Pána Boha jest jeho svaté milosti žádné věci zlé, která by Jeho Milosti bolest mohla učiniti, nepříchopnost pro tři věci, neb každá bolest činí cestu k zkaženie osoby, ale že Pán Buoh jest věčný a nemuož umřieti ani zkažen býti, nemuož se jeho žádná bolest chytiti. Druhé, pro ušlechtilost přirozenie, a proto jako paprslek slunečný netrpí ani od meče ani od ohně nic zlého též jeho svaté božstvie. Třetie, neb nenie žádné dvoje věci spojen, aby kdyby co trpěl, zrušil se pro rozptýlenie a rozdielně jedné věci od druhé. Čtvrté, neb dí písmo Iupace factus est lotus eius etc.cizojazyčný text a jinde dí: non deredet ad te malum et flagellum non apropin quabit tabertulo tuo.cizojazyčný text

Svatost milého Pána Boha jest svátost najvětší ze tří věcí znamenaná.