a těla božieho vysypovánie, krve božie vylévánie, svatých rúhánie, svátostí potupenie, které zle trvalo, až Vaše Jasnost to udusila. I protož rač pomysliti, zlé dokonce udusiti. Třetie, bude li ten sněm, račte smělé nálezy všecky přijíti od těch vážných a dobrých lidí, nebť nezavedú Vašie Jasnosti. Najprvé, ani u vieře, neb dí sám Pán Kristus: Cokoli dva neb tři svolé se na zemi dobrého, to jest vuole otce mého v nebesiech. A opět jinde: Kto vás slyší, mneť slyší. Kto vámi pohrdá, mnúť pohrdá. I proto tuto řečí milému Pánu Bohu po smrti Vaší muožete řéči, že ste to učinili po těchto lidech poslušenstvie, že před tváří boží vinni nebudete, ani v kralovánie, nebť nenie hodno, sjednáte li se u vieře s jinými králi křesťanskými a kniežaty, ať by nezjednali kralovánie do smrti pokojného Pánu Bohu i lidem milého. Opět jim poručili s celým srdcem, ať s Vaší radú opatří tuto zemi sirú králem budúcím a mně by se zdálo najlépe míšeňského, který má dceru Vaši, aby lucerna krve Vaší ostala po Vaší smrti, aneb ciesařuov po nápadu trojím. Jedno, že jest po meči krále Ladislavuov slavné paměti strýc. Druhé, po zápisu, kdy by sešlo plémě domu českého, aby spadlo na rakúské a též zase. Třetie, že každé osiřené královstvie neb kniežetstvie na ciesaře napadá, a on nemá dopustit k volenie, leč s jeho radú a s jeho volí. Pakli králi polskému Vaše Jasnost poddala jako nedávno poslové tam jezdili, dary brali, list, zdá mi se zavázaný tohoto královstvie, dali, jestliže jest, to rač držeti úmluvy a nad to nade všecko mocně těmto dobrým lidem poručiti. Opět král uherský, že má větší stranu Moravy, Lužickú zemi, šest měst i Slezskú zemi, kterak má to zase přijíti k zemi, toho nemuož vyvaditi žádný. Leč Pán Buoh a sněm takový