uzdravil jest jej. L22,52 I vece Ježíš k těm, kteříž byli přišli k němu, kniežatóm kněžským a k zprávciem lidu a k starším: „Jako k lotru vyšli ste s meči a s dřievím. L22,53 Na každý den býval sem s vámi v chrámě, a neztáhli ste ruky na mě. Ale totoť jest hodina vaše a moc temností.“ L22,54 A popadše jej, vedli sú do domu kniežete kněžského. Ale Petr bral se za ním zdaleka.
L22,55 A když sú zanietili oheň uprostřed sieni a seděli vuokol, bieše Petr mezi nimi. L22,56 Jehožto když uzřela jedna dievka, an sedí u ohně, a když jest naň popatřila, řekla jest: „A tento jest byl s ním.“ L22,57 A on jest zapřel a řka: „Ženo, neznalť sem ho.“ L22,58 A po malé chvíli jiný uzřev ho, vece: „I ty z nich jsi.“ Ale Petr vece: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jako po jedné hodině jiný potvrzováše a řka: „Jistě i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vece Petr: „Člověče, neviem, co pravíš.“ A ihned, když on ještě mluvieše, kohút zazpieva. L22,61 A obrátiv se pán, pohleděl jest na Petra. I rozpomenul se jest Petr na slovo páně, jakož byl řekl, že prvé než kohút zazpievá, třikrát mne zapříš. L22,62 I vyšed ven Petr, plakal jest hořce.
L22,63 Mužie pak ti, kteří držali Ježíše, posmievali se jemu tepúce jej. L22,64 A zakrývali jej a bili tvář jeho a tázali ho řkúce: „Prorokuj, kto jest, jenž tebe udeřil?“ L22,65 A jiné mnohé věci rúhajíce se pravili sú naň.
L22,66 A když bieše den, sešli sú se starší lidu a kniežata kněžská a mistři a vedli ho do rady své řkúce: „Jsi li ty Kristus, pověz nám.“ L22,67 I vece jim: „Poviem li vám, neuvěříte mi. L22,68 A pakli vás otieži, neodpoviete mi aniž propustíte. L22,69 Ale potomť bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I řekli sú všickni: „Tehdy ty jsi syn boží?“ Jenž vece:
