Kriste s svou rozkoší božskou,

ty jsi skrz mannu židovskou

na pouští byl figurován,

neb jsi pokrm života sám.

Ty jsi proto zstoupil z nebe,

velices ponížil sebe,

nebos učiněn člověk sám,

aby byl živým chlebem nám.

Již se nám v Slovu předkládáš,

k užívání sebe dáváš

a ačkoli všecky krmíš,

však sebe proto nehubíš.

Sýtíš nás líp nežli manna,

jenž byla k tomu nemožná,

aby zbavila od smrti t[y]text doplněný editorem,

jimž jí Bůh ráčil dáti.

Dejž, ať v tobě sytost známe

a ji věrou uznáváme,

krm duši v její lačnosti,

a to hojně do sytosti.

Rač [nás]text doplněný editorem zde obživovati,

v srdcích naších přebývati,

potom rač vzkřísiti k tvému

životu přeradostnému,

abychom tebou v slavnosti,

jsouc tvojí milí hostí,

na věky byli sýcení,

vzdali tobě zvelebení. Amen.

Neděle první po svaté Trojici

1. Jan v kap. 4.[289]1 J 4

Summa té řeči.

Bůh nás zamiloval, abychom my ho také předně, potom i bližního milovali.

Píseň, zpívá se jako: Každý věrný prospěvuj[290]Záměrem sazeče možná bylo vysázet literu „ů“, nikoli „u“..

Ó, lásko převeliká,

Bože všemohoucí,

kteráž miluješ člověka

v svém upřímném srdci.

Dal jsi pro něho Syna,

neb ho tak miluješ,

a že láska k němu hojná

tvá jest, osvědčuješ,

když vymítáš všelikou

bázeň z srdci naších,

vlévaje naději živou

v svědomí tvých věrných.

Prosíme tebe, Otče,

rač nám ten dar dáti,

ať tě z upřímného srdce

můžem milovati.

Též pro tebe bližního

ať z srdce milujem,

podlé přikázaní tvého[291]tvého: tweho

ve všem se zpravujem,

nebo ty oznamuješ,

kdož by tě miloval,

k bližnímu svému tak chceš,

aby se tak choval.

Dejž, ať v lásce trváme,

lásky užíváme,

z lásky k životu příjdeme,

v lasce tě chválíme. Amen.

Summa evanjelium svatého Lukáše z kap. 16.[292]L 16

Pán[293]Pán: PAn Bůh ty lidi[cx]lidi] lidí, kteří zde světu slouží a bez pokání svatého umírají, do pekla posílá a pobožné, byť jich pak sobě svět nic nevážil, do nebe pojímá.

Píseň, zpívá se jako: Ó, bychom rozjímali.

Ó, všemohoucí Pane,

jenž se na ty hněváš,

kteréž býti nevážné

v tvých dařích poznáváš.

Jenž jsi hodokvasného

onoho bohatce,

k chudým zatvrzeného,

poddal k věčné múce.

Dejž bohatým, ať pomní

na ty muky jeho,

nechajíc hodování,

pejchání marného.

Ať dobře užívají

sobě daných darův,

skrze lásku hledají

nebeských pokladův.

Zpravujíc se tvým Slovem,

kteréž jest sepsáno,

proroky a Mojžíšem

od tebe vydáno,

by nepřišli v ty muky,

hrozné zatracení,

v nichž bohatec na věky

má bolest, trápení.

Chudí v trpělivosti

ať nouzi snášejí,

trvajíc v pobožnosti,

tobě se troštují[294]Tj. „těší“.

Spomoz dobře umříti

v tobě, Spasiteli,

v hodinu naší smrti

dejž nám své anjely,

aby naše duše tam,

do radosti věčné,

donesli, kdež Abraham

má bydlo bezpečné.