nesrozumíte. I jest tedy potřebí toho, aby člověk ten, kdož by skrz dvéře Krista vjíti a Boha Otce i vůli jeho poznati chtěl, za to Boha Otce ve jméno Syna jeho milého prosil, aby jemu k té takové potřebě ráčil dáti Ducha svého svatého. A nejvíc pak toho jest potřebí tehdy, když se má slyšeti slovo Boží, a to za obojí potřebou aby Bůh učiniti ráčil, totiž i kazatele aby zpravil i posluchačům aby srdce spůsobil, neb Bůh chce za to prošen býti a také jiným Ducha svého, krom prosícím, nechce dáti. Jakž dí Spasitel (Luk. 11.): Čím pak více dá Otec nebeský Ducha svatého těm, kteříž ho prosi? Dává se nám příklad a naučení na sv. Pavlu k tomu všemu (Efez. 6.), nebo on napomíná církev, aby se modlila za něj Bohu, aby mu otevřel ústa jeho k svobodnému a smělému oznamování tajemství evanjelium svatého. A sám také modlil se za své posluchače Bohu (Efez. 1. a 3.), aby jim dal ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho. Jehožto příkladem potom i jiní v církvi Boží činili, že jsou od modliteb slova Božího kázaní a posluhování začínávali.

Jakož pak až posavad ten takový řád v církvi Boží zůstává a trvá, netoliko jinde, ale i v tomto Království českém, v vlasti naší milé, kdež se po přečtení řečí svatých, prvé, nežli se k výkladu přistupuje, zpívá píseň, k kterémužto řádu sem i já s pomocí Boží posloužiti umínil. A poněvadž mnozí v té věci žádné šetrnosti nemají, toho nehledí, aby se jedno k druhému srovnávalo, a což spívají, aby se k řeči přečtené nebo kázaní, které se držeti má, vstahovalo, než toliko, aby se obyčej vykonal a aby Silentiumcizojazyčný text prv, než by sobě po přečtení řečí kazatel vydechl, nebylo, zpívají, co se jim trefí a nahodí, což oužitku žádného nésti nemůže, ješto se mají všecky věci nále[ž]text doplněný editoremitě a případně díti, jako i v jiných zpěvích při služebnostech šetříno bývá.

Protož já tim oumyslem, aby v tom mohl řád zachován býti, tyto písničky sem složil a v nich žádosti potřebné a připadné, tak jakž jedna každá řeč obzvláštně potřebovala, zavřel. Aby písničky po přečtení řeči při kázaní byly zpívány, a tak jedněmi ústy, jedním duchem, v jednom smyslu byl vzýván a slaven Bůh náš. Že jsem to pak v kratičkém