dřie[34r]číslo strany rukopisuve řečenú pomocí bili se s těmi Hujny tak velmi, že s obú stranú bylo zabito sto tisíc a XXX tisíc člověkóv. A tekl jeden[fa]jeden] gedem malý potóček podlé toho, že zroste tak veliký od lidské krve, až z břehóv vystúpila[140]omylem písaře chybná shoda podmětu s přísudkem, srov. rkp. A a prvotisk „vystúpil“, a umrlá těla s toho pole pryč pobrala[141]omylem písaře chybná shoda podmětu s přísudkem, srov. rkp. A a prvotisk „pobral“. A utekli a běželi ti Hujnové, kteříž živi ostali, zase do Uher [s]text doplněný editorem[142]doplněno podle rkp. A a prvotisku svým králem a táhli[143]spojka a sloveso, zapsané „atahli“, omylem písaře místo jména krále Atily. A kolikrátž kolivěk byli zbiti a pobiti, avšak opět jiní zlí lidé k nim vždy přistúpili, že[fb]že] ze opět zase pomohli jim vzhóru a táhli.[144]spojka a sloveso, zapsané atahli, omylem písaře místo jména krále Atily, srov. rkp. A a prvotisk Toho lidu král sebral opět a shromáždil veliký lid, chtě se nad Římany mstíti. I jide opět do Lampart a do Itálie. A dobyl toho velikého města Agelie, Nicencie a Berúna a Melána a jiných mnoho měst a položi se [s]text doplněný editorem[145]doplněno podle rkp. A a prvotisku svým lidem před Padví a chtě odtad před Řím.
Papež Lev přemohl Hujny skrze prosbu
A když to zvědě svatý papež Lev, jakož v ty časy v Římě byl, i bál se, by ten král Atilia opět Římu dobyl, jakož jest jiných měst dobyl. I jede[fc]jede] giede z Říma až do Lampart k tomu králi Atiliovi i je se jeho prositi, aby zase domóv jel a neškodě Římu a jiným zemiem. A ten pohanský král Atilia lekl se toho papeže tak, jakož Buoh tomu chtěl, a učinil papeži tomu velikú čest a slíbi mu, že chce pryč jeti z Římu a nepřekážeti. To zjednal ten papež svú modlitbú. Když ten papež již pryč jel zase do Říma, i vecechu služebníci toho krále: „Ó, ty mocný králi Atilia, tys přemohl mnohé země, kak se to stalo, žes ty proti svému obyčeji toho papeže ochotně a pokorně přivítal a přijal? A chceš učiniti, zač je tebe prosil?“ Otpovědě Atilia: „Co sem papeži učinil cti, to sem musil učiniti, neb když je papež se mnú mluvil, tehdy za ním jeden stál veliký člověk a měl vytržený meč v své ruce. Když bych byl jinak učinil a proti němu mluvil a jeho v jeho prozbě neuslyšel, jakož mne papež prosil, byl bych zabit od toho muže a byl bych nemohl utéci. Tak sem musil papeže uposlúchati skrze boží moc.“ Tak ten král Atilia ihned jel zase do Uher domóv a potom ihned umřel náhlú smrtí. Tomu se radoval césař z Konstantinanápule a byl jeho smrtí velmi vesel i jiní všickni králi, neb je jim velikú škodu činil a jich země velmi hubil. A když ten král Atilia umřel, ihned se po[34v]číslo strany rukopisučeli
