[10v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceJ5,24 Zajisté a zavěrné pravi vám, že ktož mé řeči poslúchá a věří tomu, ktož mě jest poslal, ten jmá věčný život a na súd nepřijde, ale pójde od smrti do věčného života. J5,25 Zajisté a zavěrné pravi vám, že přijde ten čas, a již jest nenie, když[kg]když] gdiſſ mrtví uslyšie hlas syna božieho. A ktož uslyšie, ti žívi budú. J5,26 Jakož pravie: Otec jmá život sám v sobě, takéž dal jest i synu mieti život samomu v sobě. J5,27 A dal jest jemu moc súd činiti, neb jest syn člověčí. J5,28 Nedivte se tomu, že příde ta hodina, v nížto všickni, ktož jsú v hrobiech, uslyšie hlas syna božieho, J5,29 i pójdú, ktož sú dobře činili u vzkřiešení[kh]vzkřiešení] wſkrzieſſenie života věčného, ale ktož jsú zle činili, u vzkřiešení[ki]vzkřiešení] wſkrzieſſenie súdu věčného.“
Sixtacizojazyčný text [feria post Dominica IV.]text doplněný editorem
Erat quidem languens Lazarus.cizojazyčný text J11,1 Toho času bieše jeden nemocný Lazarus neb neduživý, od Bethanie, z hrádku Marty a Marie, jeho sestry. J11,2 Maria ta jistá bieše, ješto bieše zmazala hospodina mastí, votřela nohy jeho vlasy svými, té jisté Lazarus bieše nemocen. J11,3 Tehdy poslachu k hospodinu sestřičce jeho řkúce: „Hospodine, kohož ty miluješ, ten nemocen jest.“ J11,4 Slyšev to Ježíš, vece jim: „Nemoc ta jistá nenie smrtedlná, ale pro chválu boží, aby chválen byl syn boží skrze ni.“ J11,5 Neb zajisté milováše Ježíš Martu i sestru její Mariji i Lazara. J11,6 A když[kj]když] gdyz to slyše, že jest nemocen, osta ještě v tom městě dva dni. J11,7 Potom vece učedlníkóm svým: „Poďme opět mezi Židy.“ J11,8 Vecechu jemu učedlníci: „Mistře[kk]Mistře] Miſtrzie, tepruv chtiechu tě Židé kamenovati, a opět tam chceš jíti?“ J11,9 Odpovědě Ježíš: „Zajisté dvanáste jest hodin přes[kl]přes] przez den, ktož chodí ve dne, neurazí se, neb vidí světlost světa tohoto. J11,10 Pakli bude choditi po noci, urazí se, neb nenie v něm světlosti.“ J11,11 Když[km]Když] Gdyz to vece, tehdy opět jim Ježíš vece: „Lazarus, přietel náš, spí, ale pójdu i ubudím jej.“ J11,12 Tehdy vecechu učedlníci jeho: „Hospodine, když[kn]když] gdyz spí, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš bieše řekl o jeho smrti, ale oni mniechu, [b]označení sloupceby on řekl o usnutí spanie. J11,14 Tehdy povědě jim zevně Ježíš a řka: „Lazarus umřel jest, J11,15 a libo mi jest to pro vás, abyste mi uvěřili, že jsem tam nebyl, ale poďme juž k němu.“ J11,16 I vece Tomáš, jenž slóve Nevěřící, k jiným učedlníkóm: „Poďme i my a zemřem i s ním.“ J11,17 Tehdy přijide Ježíš i naleze jej, an již čtyři dni leží v hrobě. J11,18 A ta jistá Bethanie bieše od Jerusalema jakožto patnáste hon. J11,19 I bieše tu mnoho Židóv, jenžto biechu přišli k Mariji a k Martě, aby je těšili pro žalost smrti jich bratra. J11,20 Tehdy Marta když[ko]když] gdyz slyše, že Ježíš k ní jde, běže proti němu, ale Maria doma sedieše. J11,21 I vece Marta k Ježíševi: „Hospodine, by ty byl zde, bratřec mój byl by neumřel. J11,22 Avšak i ještě[kp]ještě] gieſtie viem toto, že což koli požádáš na boze, toť bóh dá.“ J11,23 Vece jí Ježíš: „Z mrtvých vstane bratřec[kq]bratřec] bratrecz tvój.“ J11,24 Vece jemu Marta: „Viem to, že vstane s jinými v súdný den.“ J11,25 Vece jí Ježíš: „Jáť jsem vzkřiešenie[kr]vzkřiešenie] wſkrzieſſenie i život, ktož věří u mě, také umřel i žív bude, J11,26 a každý, ktož jest žív a věří u mě, ten věčně[ks]věčně] wieczne neumře. Věříš li ty tomu?“ J11,27 Vece jemu: „A já věři, milý hospodine, já tomu cele věři, že jsi ty Kristus, syn boží neb živého boha, jenžto jsi přišel na tento svět.“ J11,28 A když[kt]když] gdyz to vece, běže i zavola Marijě, sestry své, cidně i vece jí: „Mistr jest přišel a volá tě.“ J11,29 A když[ku]když] gdyz to ona uslyše, brzo se vzchopi[kv]vzchopi] wſchopi i přijide k němu, J11,30 neb ještě bieše nepřišel Ježíš do hrádku, ale ještě[kw]ještě] gieſtie bieše v tom městě, kdež[kx]kdež] gdez jej bieše potkala[ky]potkala] podkala Marta. J11,31 Tehdy Židé, kteří biechu s ní v domu, těšiec ji, když[kz]když] gdyz viděchu Mariji, že se brzo vzchopi a jide ven, jidechu za ní řkúce: „Toť jde k hrobu, ať by tam plakala.“ J11,32 Tehdy Maria, když[la]když] gdyz přijide tu, kdež[lb]kdež] gdez bieše Ježíš, uzřevši jej, pade k jeho nohám, i vece jemu: „Hospodine, by ty byl zde, neumřel by bratřec mój.“ J11,33 Tehdy Ježíš viděv ji, ana pláče, a také Židé, kteří s ní biechu přišli, ani pláčí, zaječel jest neb zařval jest duchem a zamútil se jest i vece: J11,34 „Kdež[lc]Kdež] Gdez jste jej položili?“ Vece jemu: „Hospodine, poď a uzříš.“ J11,35 I zaplaka Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu
