křest přijieti měl, a řka: „Běda mně, že sem nezaslúžil viděti jeho v tomto těle!“ Tehdy naleze jednoho křesťana a po devieti měsieciech uvěřil jest Tiberius ciesař v Jezukrista, syna božieho. A kázav v křtidlnici vody naliti, i pokřtěn jest s Voluziánem ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého. A dokonale uzdraven jest od své nemoci.

Tehdy té hodiny zdviže ruce svoji Tiberius ciesař a vece: „Děkuji tvé milosti, pane Jezukriste, spasiteli světa, neb jakožto mi jest zvěstováno o tvých ctnostech, tak sem všecko skrzě osobu tvého obrazu právě poznal. I měl sem žádost vešken svět projíti, abych tě uzřel, ale nebyl sem dóstojen. Protož chválím tě, pane Jezukriste, najvyšší stvořiteli i spasiteli mój, jenž si mě, nedóstojného sluhu tvého, ráčil neodlúčiti tvé svaté milosti. A že s’ mi ráčil obraz své svaté tváři okázati a uzdravil si mě z těžké nemoci těla mého, když sem uvěřil, že ty jsi král všech věkóv i spasitel všeho světa. A obnovil si srdce mé a očistil si ote všie bolesti i ote všie nemoci těla mého, ty, požehnaný na věky, amen!“

Kapitola sedmá o súzení Tiberiově, aby Kristus jakožto bóh byl následován po všem světě, a o smrti Tiberia.

Potom Tiberius ciesař, když bieše všecky věci o Kristovi zvěděl, zjevi starostám i súdcem svým, všem Římenínóm řka, že by přieliš dobře bylo, když by Krista svým usúzením i svým ustanovením potvrdili, aby po všem světě jako pravý bóh následován byl. Tehdy ti súdce pohrzěchu řečí ciesařovú, protože jim prvé zjeveno nebylo. Neb právo staré tak bieše potvrzeno, aby v Římě nižádný nebyl jměn za boha, jediné potvrzením a přisúzením římských súdcí vplně potvrzen leč by byl. A když tak, jakož sem napřed pověděl, Římané tiem pohrzěchu, Tiberius jediné s těmi, s kterýmiž sě pokřtil bieše, stav svój křesťanský držieše, ale povoluje nebo přijímaje žaloby těch, kteříž na křesťany žalováchu; než on u vieře, kterúž jest byl na křtu přijal, silně v syna božieho věře, ostal. Potom pak do roka v ciesařství byl živ a pět měsiecóv, i umře podlé Říma v své vieře anebo v své sieni.