své dobré jednaje, měl si ho propustiti!“ Potom káza Piláta zasě do vazby vsaditi. I poče s velikú žádostí hledati a ptáti sě, zdali by skrze které podobenstvie mohl jeho poznati.

Tehdy jeden rytieř, jménem Agoncius, přišed k Voluziánovi, i vece jemu: „Před tiem časem, doněvadž Ježíš nebieše ukřižován, uzdravi jednu ženu črvenú nemocí poraženú, o kteréžto mnozí pravie, že kdy Ježíš s učedlníky svými ustav, přijide s cesty, tehdy uprosi loktuši u nie, aby pot s tváři své setřel. A když tu loktuši vzem, i přiloži k své svaté tváři a ihned všecka osoba své tváři na nie naznamenána by, jakož by ji vymalovati najlépe mohl. I da ji té ženě a přikáza jie, aby snažně toho chovala. O kteréžto ještě vědě, že ona ji ještě má.“

A tak přijide jeden člověk, jménem Marek, zjevuje tajemstvie jedné ženy a řka k Voluziánovi: „Před léty téměř třmi Ježíš byl uzdravil jednu ženu od krve tečenie, kterážto když přijala zdravie, pro miloště jeho obraz jeho sobě namalovala, když on ještě živ byl v těle smrtedlném. A to Ježíš věděl.“ Tehdy Voluzián vece k mládenci: „Pověz mi jméno té ženy!“ A on odpovědě: „Veronika slove a bydlíť v Tyru.“

Protož přikáza Voluzián, aby ta žena k němu byla přivedena. A ta žena toho času byla v Tyru. A když ji přivedechu k němu, vece Voluzián k nie: „Dobrota, múdrost i opatrnost tvá veliká mi jest zvěstována, a protož, prosím, poslúchaj mne a přijmi radu naši a uslyš prosbu mú! A ukaž nám obraz Ježíšóv, muže velikého, boha tvého, kterýž jest tobě tvého těla zdravie navrátil a dal.“ K tomu žena ta odpovědě a zapře, že „nemám té věci“, kterážto pravena byla jest o nie, točíž toho obrazu.

Tehdy Voluzián mně, by byl posmieván, však pilně poče ptáti. A jako v smiechu káza ji přinutiti, aby jemu obraz ukázala. A kakžkoli žena nerada, a zamúcena i připuzena jsúc, jenž bieše nábožna bohu svému, zjevi jim a pronesla jest tajemstvie i obraz velikého jednatele a spasitele svého. Tehdy Voluzián posla s ní množstvie rytieřóv svých. A šedše, i nalezechu ten obraz skrytý v jejie domu