mohlť jest zdravie dáti a nám pomoci. Pakli jest jediné člověk byl, tehdy mohl jest obec a obecnú věc zpravovati.“

Potom káza Voluzián rytieřstvu všemu, aby vešken rod Pilátóv zavřeli v žaláři. A před jeho rytieři káza přivésti Piláta, řetězy okovaného, i vece jemu Voluzián, s slzami pláče a řka: „Nepřieteli pravdy, obce i obecné věci! Proč si o Ježíšovi nepověděl pánu našemu ciesařovi, jehož všecko množstvie chválí, a že si toho Ježíše spravedlivého ukřižovati přepustil, jehožto všichni svědčie, že jest bóh byl?“

Odpovědě Pilát: „Nejsem zajisté v jeho krvi tak poškvrněn, aniž sem byl pilen jeho krve proliti, neb já, což sem najviece mohl, stál sem proti nim, a mysle jeho pustiti, vida, že kniežata a jich zákonníci a mistři mají velikú nenávist proti němu a že židé jeho zabiti usilovali sú. Nebo vecechu mně: ,Pustíš li jeho, nebudeš přietel ciesařóv!‘ A netoliko to, ale voláchu hlasy velikými, aby byl ukřižován. A netoliko kněžie a mistři jich, ale vešken lid židovský toho žádáchu, abych jeho ukřižoval.“

Vece jemu Voluzián: „Ty však kterak svú nevinnost okazuješ, jenž si jeho netoliko nevysvobodil ot búře nemilostivých, ale i jim si ho vydal! A kterak s’ ty mohl nad ním svú moc ukázati, když si viděl nenávist jeho lidu proti němu, a nezvěstoval si pánu našemu ciesařovi?“

Tehdy jeden z učedlníkóv Ježíšových, jménem Šimon, stoje před Voluziánem i přede vším lidem, řekl jest: ,,Ó Piláte, když si ty Ježíše v tvé radě posky mrskal a bičoval i mučil, řekl si jemu: ,Moc mám pustiti tě a moc mám ukřižovati a zabiti tě!‘ A kudyž sě nevinným pravíš?“ Odpovědě Pilát: „Bál sem se nepřiezni a úkladóv židovských a vydal sem ho k jich vóli ukřižovati. Potom, abych svú nevinnost okázal, umyl sem ruce přede všemi židy a řka: ,Nevinen sem já od krve tohoto spravedlivého, vy vizte!‘ A oni k tomu odpověděchu, všichni řkúce: ,Krev jeho na nás i na naše syny!‘“

Tehdy Voluzián, uslyšav to, velikým hořem poče plakati i potiti sě a s slzami vece k Pilátovi: „Nemilostivý ty, své dobré jednaje, měl si ho propustiti!“ Potom káza Piláta zasě do vazby vsaditi. I poče s velikú žádostí hledati a ptáti sě, zdali by skrze které podobenstvie mohl jeho poznati.

Tehdy jeden rytieř, jménem Agoncius, přišed k Voluziánovi, i vece jemu: „Před tiem časem, doněvadž Ježíš nebieše ukřižován, uzdravi jednu ženu črvenú nemocí poraženú, o kteréžto mnozí pravie, že kdy Ježíš s učedlníky svými ustav, přijide s cesty, tehdy uprosi loktuši u nie, aby pot s tváři své setřel. A když tu loktuši